Smršť. Zvlhl skrz mlh. Pln skvrn. Smrt.
Jozef Karika. To jméno mi burácí v hlavě dvěma navzájem se bijícími řevy. Jeden je medové pohlazení mé horory milující duše. Druhý je ohlušující vřískot nekonečné nicoty propojující jeho roztřískané univerzum ve vyrovnaný kokteil klasické duchařiny se vše obsahujícím a neuchopitelným kosmickým šílenstvím.
Zdáli se být dokonale při smyslech. Zároveň se chovali jako smyslů zbavení.
Smršť nás zavede do severní části Vysokých Tater na Polských hranicích. Zavede nás tam tíživě a zběsile, aniž bychom si uvědomili, že jsme vůbec na cestě. Stačíji jen vidět. Co je ale Smršť? Je to halucinace? Je to démon? Anebo je to něco většího, co si jen náš mozek vytvořil, aby nějak zpracoval nelogické reálno? Podobné otázky si u Karikových hororů kladu pravidelně. Na první pohled jsou zápletky jednoduché. Ale to, jak jsou napsané a proč se v nich věci dějí tak, jak se dějí. To je to, proč jsou tak výborné.
Co je vyděsilo? Co je připravilo o rozum?
Karika zde vytvořil zajímavý kontrast. Klaustrofobická atmosféra Smrště byla přímo hmatatelná a jakoby zpomalovala čas. Zároveň ale příběh svištěl dopředu neskutečnou rychlostí. Musím říct, že i hlavní postava mi sedla do krámu.
Protagonista Smrště cítí největší útěchu v číslech, excelových tabulkách a funkční vědě, s čímž se plně ztotožňuji. To, co by běžný vystrašený člověk vnímal prostě jako nějakého „ducha“, racionální osoba s otevřenou myslí může přemýšlet víc nekonvenčně, čímž zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Karika tady nevytvořil jen další primitivní příběh o démonovi, co se zjevuje na cestě a straší řidiče k smrti. I tuto na jednu stranu jednoduchou premisu našroubuje na vyšší celek lidského strachu z nicoty, nekonečna, nerealistična a neexistence obecně.
Ta v černém…
Mohou existovat démoni? Spíš ne. Alespoň ne ti klasičtí. Ale i tak jimi můžeme být pronásledováni. Nebo tím, co náš mozek za démona považuje, aby se nějak vyrovnal s tím, že vesmír je nepředstavitelně nepochopitelný. Pravděpodobně nikdy nepřijdeme na jeho smysl, skutečnou velikost ani to, jak pořádně funguje. Nerozumíme ani fenoménům na naší planetě a ta je proti zbytku existence samotné prťavý kus bezvýznamného kamene, který tady byl miliardy roků předtím, než na něm vznikl život, a bude ještě existovat dlouho po něm. Tak co tedy duchové jsou? Na tento nihilistický koncept je napojená Smršť, takže zatímco se valíte vysokou rychlostí strhujícím dějem, přemýšlíte o existencionalismu díky kterému je celý koncept knihy o to děsivější.
Takže i když má Smršť vcelku jednoduchou premisu, je postavena na tomto těžkém komplexním základě, což najednou celý horor posouvá na mnohem vyšší level. Karikův démon díky tomu opravdu ožívá a já jsem za to velmi vděčná.
Zdroj obrázků: ikar.sk, argo.cz
About The Author
