Jméno Arne Dahl pro mne bylo neznámé. Jasně, zahlédla jsem jej v knihovně, ale vždy jsem šla na doporučení po jiných autorech. Když se tedy objevilo Tání, mrkla jsem na internet pro více podrobností a zjistila, že jde o pátý, závěrečný díl série s Deer, Samem Bergerem a Moly Blomovou. Trošku jsem zaváhala – nebude problém číst závěr příběhu, když neznám podrobnosti?
Do Tání se mi začítalo špatně. Nevím, zda šlo o nepříznivou situaci. Měla jsem náladu na jiný žánr? Možná mi nesedl Dahlův styl, že čtenáře hodí doprostřed příběhu? V podstatě za to ale může právě absence pozadí postav. Jde o moji chybu, ne autorovu. Takže mojí vinou je mi od počátku Deer, policistka, která přišla o obě nohy a učí se znovu chodit, nesympatická. Sam a Moly spolu řeší nejen případy, ale i nějaké osobní problémy. A právě neznalost mi počátek příběhu hodně ztížila.
Když se však člověk začte, ponoří se do Dahlova logického a systematického stylu s příměsí psychologie, nebude chtít knihu odložit. Že je vrah supergenius a disponuje značným množstvím peněz, vyvažuje autor nadstandardním vypravěčským uměním, zajímavými dialogy a vnitřními pochody, které napadnou každého z nás. Na Tání se mi líbila i morální otázka celého případu. Vlastně pozadí vraha vidím jednak jako motiv, jednak jako filozofickou přidanou hodnotu knihy.
Tání však nemá jen pozitiva. Uspěchaný konec kolem Deer, nedostatečné vysvětlení možných úniků, odchod vysvětlit tím, že někdy převáží pozitiva nad negativy – možná by mi vše dávalo větší smysl, kdybych znala předchozí díly. Takže bez znalostí to knize ubírá na kráse. Chtěla jsem závěr dotažený do posledního detailu. Přesně tak, jak precizně skvělé byly úvahy a myšlenkové pochody vraha i Sama, Moly a Deer.
Na Dahlově stylu se mi zalíbila přímočarost a krása v jednoduchosti a detailech. Také ono morální a rádoby sci-fi pojetí problému… Sehnala jsem si i předchozí díly a autora rozhodně zařazuji mezi ty, jež stojí za doporučení. I když ten konec, dle mého, odflákl.
About The Author
