Operace Hannibal. Záchranná loď jménem Wilhelm Gustloff. Deset tisíc zoufalých lidí na její palubě, kteří v ní vidí svou jedinou naději na záchranu a přežití. Pokud víte, o čem je řeč, přečtěte si Sůl moře. A pokud netušíte, tak tím spíš. Ruta Sepetys vám o téhle události poví skrz oči čtyř mladých lidí a udělá to líp než učebnice dějepisu. Aneb může beletrie vzdělávat?
Sůl moře je třetím příběhem z pera známé autorky historických románů, o které se obecně ví, že si jako hlavní témata svých knih vybírá velice emotivní události. Ani Sůl moře rozhodně nepředstavuje výjimku – odehrává se ke konci druhé světové války a sleduje čtyři hlavní hrdiny, všechny v dospívajícím věku, které se z toho či onoho důvodu zoufale snaží dostat na palubu jedné z lodí, která by je přepravila do bezpečí pryč ze Sověty okupovaného Východního Pruska. Operaci Hannibal vidí jako svou jedinou naději na přežití a záchranu, jenže ta naděje je ještě křehčí, než se domnívali a než vůbec mohou tušit.
„Co se to s lidmi stalo? Dělala z nás válka zrůdy, nebo jen probouzela zlo, jež v nás už tak dřímalo?“
Nenechte se zmást strohou anotací, ze které by se mohlo zdát, že se děj z většiny odehrává na palubě Gustloffa. Mnohem větší část knihy zabírá cesta hlavních hrdinů k lodi a události, s nimiž se během toho musejí vypořádat. Díky tomu Sepetys věrohodně vykresluje obrázek toho, jak válka dopadá na nevinné a civilisty, a s jakými zvěrstvy se denně musejí vypořádávat. Přestože to dělá stravitelným způsobem, nebojí se psát drsně a ošklivě. Ono to ostatně jinak ani nejde, takže dostanete přesně to, co byste od historického románu z období druhé světové války nejspíš očekávali. A i když si třeba budete nejdřív říkat, že to zvládáte, autorka pracuje s atmosférou takovým způsobem, že vás to nakonec stejně semele. Zpracování tématu se jí tedy daří opravdu bravurně. Přistupuje k němu s ohledem na čtenáře, ale bez příkras.
„Znala jsem ptačí legendy. Racci byli duše mrtvých vojáků. Sovy byly ženské duše. Holubice byly duše nedávno zemřelých svobodných dívek. Existoval nějaký pták pro duše lidí, jako jsem já?“
Autorka navíc vypráví z pohledu čtyř hlavních hrdinů, což jí umožňuje prozkoumávat ještě více problémů a témat, protože každý z nich pochází z úplně jiného prostředí a řeší sám v sobě jiné věci. Zdravotní sestřička původem z Litvy se snaží pomáhat všem okolo, ale zjišťuje, že to nejde, bojuje s pocity provinilosti a samu sebe odsuzuje jako špatného člověka. Mladičká Polka se musí popasovat s tím, jak je nahlíženo na její zemi a národnost, a navíc si s sebou z minulosti nese možná ještě o něco větší trauma než zbytek. Německý voják se pokouší vyrovnat s vlastním zdravotním znevýhodněním a tím, co v minulosti udělal, tak, že sám sebe považuje za něco víc. A záhadný mladík, který o sobě dlouho odmítá cokoli prozradit, bojuje s tím, jestli se soustředit na vlastní pomstu, nebo brát ohledy na ostatní. Každý z nich má tudíž na jednu a tutéž situaci trochu odlišný náhled. Napřed vám možná bude připadat poněkud obtížné je od sebe osobnostně rozlišit a utvořit si jasnou představu o jejich charakterech, ale postupně tyto představy získají jasné obrysy spolu s tím, jak se všichni vyvíjejí. Za což si Sepetys zaslouží velký obdiv, protože jejich vývoj a změny dokázala napsat úžasně plynule, uvěřitelně a uspokojivě. Stejně tak vývoj jejich vzájemných vztahů, včetně romantické linky, která je sice jen okrajová, ale jako doplněk funguje moc hezky.
Důvodem (nejen) pro to, proč může být obtížnější si o postavách zpočátku udělat jasnou představu, jsou mnohdy až extrémně krátké kapitoly a rychlé střídání jednotlivých pohledů. Některým knihám krátké kapitoly sednou, Sůl moře k nim ale bohužel zřejmě nepatří. Příběh kvůli nim totiž působí jaksi trhaně, chybí mu hladká plynulost a ucelený dojem. Hodně k tomu přispívá i fakt, že Sepetys skáče po každé části nejen z postavy na postavu, ale i v čase. Čím dál se ale v knize posouváte, tím se to lepší, až se nakonec tenhle dojem vytratí skoro úplně. Nedá se ale popřít, že vybudování si vztahu k postavám je kvůli tomu mnohem náročnější, což má ve výsledku dopad i na to, jak silné emoce ve vás to, co se s nimi děje, dokáže vyvolat, a tedy svým způsobem i na míru toho, jak si příběh užijete.
„Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy.“
Co se emocí týče, je třeba zmínit ještě jednu věc. Sepetys se v nich rozhodně zbytečně nebabrá, nezabředává do nich a nerozebírá je na x stranách. Spíše popisy prožívání svých hrdinů dosti osekává, často dokonce téměř vynechává. Když se jim tedy přihodí nějaká nepříjemná událost, mnohdy se nad ní zdánlivě sotva pozastaví a hned jdou zase dál. Svým způsobem to ale není špatně, možná dokonce naopak. Pokud totiž přihlédnete k tomu, kolik strašných událostí si každý z nich za války prožil, a k tomu, že jim většinu času jde o život, dojdete k závěru, že oni na nějaké nimrání se ve vlastních pocitech zkrátka a dobře nemají čas. Nemůžou si to dovolit. Nehledě na to, že už je pravděpodobně spousta věcí, které čtenářům připadají šokující, nezasahuje po všem prožitém tolik.
Někomu tenhle přístup může vyhovovat více, někomu méně, a zrovna tak se dá spekulovat o tom, jestli to autorka dělá schválně, nebo prostě jen nerada rozepisuje emoční prožívání svých postav.
Co se konce příběhu týče, pokud předem nevíte, co se s lodí Wilhelm Gustloff stalo, nehledejte si to, protože z toho budete mít mnohem silnější zážitek. Ale i pokud to víte nebo alespoň tušíte, stejně vás konec emočně rozloží a neuvěřitelně zasáhne. Tam se totiž teprve ukáže, jak silný vztah jste si navzdory těm krátkým kapitolám k postavám vytvořili, jak moc vám na nich záleží a kolik pocitů ve vás dokáže Sepetys probudit. A taky vyjde naplno najevo, jak mistrně pracuje s atmosférou, protože když celý příběh graduje, nejde necítit husí kůži po celém těle a mráz v zádech.
„Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všecko, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád ještě máš co dát.“
K již několikrát zmíněné atmosféře Soli moře bezpochyby přispívá realističnost, kterou jí nikdo nemůže upřít. Ta je založená na tom, že autorka před a v průběhu psaní podnikala dosti rozsáhlý výzkum v podobě rozhovorů s lidmi, kteří se na Gustloffovi plavili, nebo jejich příbuznými, čtením historických knih a dokumentů, návštěvě míst, která se v knize objevují, a mnoho dalšího. A je to na knize nepopiratelně vidět. Navíc jí to ještě dodává na hodnotě a na jejím celkovém významu. A i když se nepochybně dá říct, že beletrie vzdělává i tehdy, pokud není založená na ověřených a reálných faktech, s nimi už o tom nemůže být ani nejmenších pochyb.
Ať už toho tedy o Wilhelmu Gustloffovi víte hodně, nebo nic, Sůl moře nabízí citlivý, přesto syrový příběh z pohledu několika postav a několika náhledů. Nechybí jí silná atmosféra, vyvíjející se postavy ani důležité téma a podložená fakta. Jedinou větší vadou na kráse jsou příliš krátké kapitoly, ale pokud se s nimi smíříte a povede se vám vybudovat si vztah k postavám i tak, bude vám odměnou věrohodné svědectví o důležité historické události, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost i dnes. A může vám toho předat opravdu velkou spoustu.
zdroj obrázku: Albatros media
About The Author
