Recenze: Vespertina –⁠ Dá se skvělá YA napsat i bez romantiky?

Vespertina: Temná kněžka sleduje příběh mladé dívky Artemisie, která vyrůstá v klášteře, jehož hlavním úkolem je starat se o klidný přechod duší na onen svět. Pokud se totiž zemřelému nedostane odpovídající péče a úcty, hrozí, že se jeho duše přemění v ducha, zůstane mezi lidmi a bude rozsévat utrpení a smrt. S duchy si není radno zahrávat. A už vůbec ne s těmi nejmocnějšími z nich, sedmi přízraky. Artemisie to ví lépe než kdokoli jiný, ale pak jedné noci na klášter zaútočí posedlí vojáci a ona nemá jinou možnost než použít k jejich odražení jeden z přízraků. A tak ho pustí do svojí hlavy, uzavře s ním dohodu a může jen doufat, že se nerozhodne zradit ji a zničit celý lidský svět. Svět, který ji od tohoto okamžiku začíná vnímat jako světici.

Začátek je poměrně nabitý akcí a děj rychle odsýpá. Bohužel po pár desítkách stran tempo poněkud zpomalí. Příběh nabere trochu jiný směr, než byste možná očekávali, a rozvine se skoro až detektivní zápletka. Autorka taky začne více prozkoumávat svět a mluvit o jeho fungování, stejně tak se dozvíte více o duchách a jejich schopnostech a hierarchii. A ne že by to snad nebylo zajímavé, ale kniha tím ztratí to něco, co by vás nutilo otáčet stránky pořád dál a napjatě vyhlížet, co se asi stane v příští kapitole. Nedá se však popřít, že Rogerson nešetří překvapivými odhaleními a nečekanými zvraty. Když se navíc Vespertina přehoupne do poslední třetiny, už se to zase rozjede a závěr skvěle graduje. Je napínavý a dojde k několika prudkým zatáčkám, které sice při pohledu do zpětného zrcátka dávají smysl, ale stejně je do poslední chvíle nevidíte.

Co ale Rogerson ztratila v prostřední části na napínavosti děje, to dohání prací s postavami. Využívá pomalejší tempo k tomu, aby čtenáře lépe seznámila s hlavní hrdinkou a tím, co se jí v minulosti stalo. Pomáhá jim pochopit, proč se chová tak, jak se chová, a nechává je nahlédnout hlouběji do její mysli a pocitů. Zároveň tím otevírá důležité téma zanedbávání/zneužívání dětí a to, jaké dopady může na psychiku dítěte mít. A povedlo se jí to uchopit opravdu skvěle. Zároveň vychází najevo, že Artemisie není úplně typickou protagonistkou a že to, co si o ní ostatní myslí, sice není správné, ale nejde jen o předsudky. Z jejich pohledu se totiž možná není zas tak čemu divit.

Ti z vás, kdo četli trilogii Griša od Leigh Bardugo, si také určitě povšimnou podoby mezi postavami Artemisie a Aliny Starkov, jejich osudem a tím, jak je vnímají lidé okolo nich. Což není nutně nic špatného, nicméně je asi dobré zmínit, že YA hrdinku hrající roli jakési Johanky z Arku už na knižním trhu pár let máme. Akorát že ve Vespertině je o dost lépe zpracovaná.

Více prostoru dostane i charakter přízraku a vyjde najevo, že je v jádru velice ironický a sarkastický a vůbec ne takový, jak byste nejspíš očekávali, což dodává tu správnou dynamiku všem dialogům, které spolu ti dva vedou. Jejich vztah se navíc vyvíjí a od počátečního podezřívání a zdráhavé důvěry postupně přerůstá v něco úplně jiného. Celý ten proces působí naprosto přirozeně a Vespertina se na něj často soustředí více než na dějovou linku, což některé možná bude nudit, jiní budou naopak nadšení. Tak či tak, autorka na něm nepopiratelně odvedla opravdu skvělou práci.

Bravurně si poradila i s představením vedlejších postav, jejich vztahy k hlavní hrdince a jejich příběhy z minulosti. Objevuje se například postava s velice silným PTSD z bitvy, která vám bude po celou dobu drásat srdce snad ještě víc než minulost hlavní hrdinky. Hodí se také zmínit, že v knize úplně chybí jakákoli romantická linka. Sem tam se sice vyskytnou náznaky, že by se potenciálně mohla objevit ve druhém díle, ale rozhodně to není jisté. Artemisie na řešení podobných věcí zkrátka nemá čas a vzhledem k jejímu vnímání ostatních lidí by to ani nepůsobilo příliš přirozeně. Pokud si s ní dá v druhém díle autorka opravdu práci a věnuje jí dostatek času, teoreticky by mohla představovat hezký doplněk k ději, ale pokud nedá, raději ať ji vynechá úplně. Příběh rozhodně funguje skvěle i bez ní.

Vyzdvihnout si zaslouží ještě to, jak Rogerson píše záporné postavy a jak si hraje s úhlem pohledu více lidí na tutéž věc, protože to do příběhu přináší mnoho nečekaných situací a zjištění. A protože možná nic není tak, jak to ze začátku vypadá.

Pár slov je potřeba říct i o magickém systému. Pokud jste ještě od autorky žádnou knihu nečetli, bude vám zaručeně připadat originální. Pokud už máte za sebou Kouzla rodu Thornů, potom si nejspíš uvědomíte, že něco podobného jste už někde viděli. Stejně jako v Kouzlech členila autorka grimoáry do různých úrovní podle nebezpečnosti, tak to dělá i s duchy ve Vespertině. Akorát těch tříd není deset, ale jen pět. Což o to, nápad je to rozhodně originální, zvlášť když ke každé třídě duchů náleží jiné magické schopnosti a každou má na svědomí nějaký jiný druh smrti, ale zkrátka už to nepůsobí tak chytře, jako když s tím Rogerson přišla poprvé. Přesto pokud nad tímhle přimhouříte oči, určitě si budete schopni magický systém užít. Navíc se autorka zdaleka neomezuje jen na členění duchů do tříd. Jak již bylo zmíněno, ke každé z nich náleží určité magické schopnosti. A pokud se povede spoutat ducha do relikvie, může její nositel duchovy schopnosti s trochou výcviku používat jako vlastní. Ve světě Vespertiny navíc působí i moc známá pod názvem Stará magie, se kterou si autorka také vyhrála a vede okolo ní vcelku zajímavou diskusi.

Což se vlastně dá říct i o knize jako celku. Rogerson polemizuje nad otázkou, co je dobro a co je zlo. Stírá hranice mezi nimi a ukazuje, že svět rozhodně není černobílý a že pod povrchem se vždy skrývají další vrstvy. To je ostatně vidět už na výše zmiňovaném vztahu mezi Artemisií a přízrakem.

Takže jak to celé shrnout? Temná kněžka je rozhodně skvělá záležitost, ale místy jí chybí jakási jiskra. Prostřední třetina se navíc poněkud táhne a co se originality týče, pár motivů už jste nejspíš někde zahlédli. Ale zato jsou opravdu dobře zpracované. K tomu dostanete spoustu výborně vykreslených postav a vztahů mezi nimi, autorka věrně zpracovává a rozebírá důležitá témata. A pokud jste příznivci nezřetelných hranic mezi dobrem a zlem, měli byste jí dát šanci. Navíc si užijete hromadu zvratů a nečekaných zjištění a místy dosti mrazivé atmosféry. A v neposlední řadě zaujme jistě ty z vás, které přítomnost romantické linky spíše otravuje, než těší.

První díl tomu druhému rozhodně nastavil laťku poměrně vysoko.

zdroje obrázků: Albatrosmedia.cz, Layaroseart.com, Pinterest

Margaret Rogerson Vespertina: Temná kněžka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *