Pokud patříte mezi fanoušky všemi opěvovaných Měsíčních kronik, pak jste jistě zaznamenali, že Marisse Meyer nedávno vyšla nová kniha a že se opět vrací do vod retellingů. Tentokrát si pro převyprávění vybrala původně německou pohádku o Rampelníkovi a jde čistě o fantasy, bez jakýchkoli sci-fi prvků. Říká se nicméně, že slávu Měsíčních kronik autorka nikdy nedokáže překonat. Může jim tedy Zlatá konečně konkurovat, nebo z ní bude jen další nedovařený pokus o překonání vlastní nejslavnější série?
Hlavní hrdinkou Zlaté je Serilda – dívka, která byla požehnána (anebo snad spíš prokleta?) bohem štěstěny darem vyprávět neuvěřitelné příběhy, které působí až magickým dojmem, a lhát tak, že její lež nikdo nerozezná od pravdy. Starosti jí dělá, že lidé z její vesnice si myslí, že nosí smůlu, ale také to, že její kraj po staletí sužuje Divoký hon Krále duchů, který při každém úplňku odnáší (nejen) děti a jen málokdy je vrací živé. Když se jedné noci rozhodne pomoci dvěma mechovým pannám, které Hon pronásleduje, střetne se se samotným Králem duchů – a navykládá mu historku o tom, že umí spřádat zlato ze slámy. To ale nezůstane bez následků a o příštím úplňku je odvlečena na Králův hrad s tím, že pokud mu do rána neupřede zlato ze slámy, zemře. A tehdy na scénu vstupuje Zlat – chlapec, který není tak docela ani živý, ani mrtvý, dovede příst zlato (pokud mu zaplatíte) a je Serildou naprosto fascinovaný.
Autorka vychází z klasického (nejen) německého folkloru, takže ve Zlaté se objevují nejrůznější nadpřirozené bytosti – od víl a démonů (temných) přes duchy a lesní panny až po vampýry a nachtkrappy. A rozhodně nečekejte žádné víly ve stylu Sarah J. Maas, tyhle jsou totiž doopravdy bezcitné a kruté. Ani si nepředstavujte vampýry jako třpytivé bytosti ze Stmívání, kteří sají krev – tihle se vrací ze záhrobí, aby zabili svou rodinu, udržují se naživu tím, že bez ustání přežvykují svůj pohřební rubáš, z hladu požírají části vlastního těla a mnohem spíš než po krvi touží po vašem mase. Asi v takovémto tónu se tedy nesou veškeré folklorní elementy příběhu a tohle se Meyerové povedlo zpracovat opravdu perfektně. Stejně tak pracuje skvěle i s magií. Sice magie jako takové není ve Zlaté tolik – vlastně skoro žádná –, ale to málo je originální, kreativně pojaté a zejména ke konci opravdu zajímavě rozpracované. A především naprosto dostačující.
Atmosféra Zlaté je navzdory názvu dost temná a čím víc se blížíte ke konci, do tím černějších odstínů se zabarvuje. Hrad Krále duchů (nebo Olšového krále, Erlköniga, chcete-li) je vykreslený naprosto mistrně, a to jak ze smrtelnické strany závoje – který odděluje náš svět od světa nadpřirozena –, tak i z té opačné. Navíc ho očividně obklopuje velmi temné tajemství, které se Serilda pokouší v průběhu knihy odhalit, a i to Meyerová vymyslela brilantně – jak vysvětlení, tak i způsob, jak se k němu dopracovala.
Tohle všechno má ale bohužel i svou odvrácenou stránku. Autorka zřejmě usoudila, že když vychází z německých kořenů, bude super přidat do knihy i německé názvy. Na čemž samozřejmě není vůbec nic špatného. Nebo by alespoň nebylo, kdyby nevzala základní německá slovíčka a nepoužila je coby jména. Ve Zlaté se tudíž můžete dočíst o pohoří, které se doslova jmenuje Rückgrat – „Zadní pohoří“, o pekle, kterému se říká Verloren – „Z(a)tracení“ nebo o městečku, v němž žije vypravěčka fascinujících příběhů, a které se jmenuje Märchenfeld – „Pohádkové pole“. A samozřejmě o hradu Adalheid –„Adéla“.
Jakkoli jsou části z hradu napsané skvěle, čtou se samy a stránky se vám jen otáčí pod rukama, části odehrávající se mimo něj naopak působí dost nudným a nezajímavým dojmem, nebo aspoň většinou. Čím blíž jste ke konci, tím se to zlepšuje, ale pořád se s částmi z Adalheidu nedají srovnat. A bohužel mimo hradní zdi strávíte o dost víc času než mezi nimi.
A potom je tu samozřejmě fakt, že retellingové prvky jako takové jsou z valné většiny do příběhu zakomponované na sílu a nepůsobí přirozeně. Nevyplynou z děje nebo z dialogů mezi postavami samy, naopak působí strašně uměle.
Značnou část příběhu tvoří také romantická linka, která se autorce bohužel opravdu moc nepovedla. Je nevěrohodná a neskutečně uspěchaná, pojem „vývoj vztahu“ postavám absolutně nic neříká a všechno se děje jako mrknutím oka. Zkrátka ukázková definice pojmu instalove, což je poměrně velké zklamání, hlavně když v jiných knihách autorka instalove nepoužívá. Navíc je v určitých ohledech předvídatelná – a to ne v tom smyslu, že čekáte, že ti dva spolu skončí, od první vteřiny, kdy se potkají. Na tom není nic špatného. Ale romantika má ve Zlaté sem tam důsledky i pro dějovou linku, a právě ty jsou až bolestně předvídatelné. Romantické scény jako takové byly nicméně napsané dobře a moc hezky, to se autorce musí nechat.
Zrovna tak Zlat coby love interest je jako postava vykreslený skvěle, zajímavě, zaujme na první dobrou. S jeho charakterem Meyerová pracuje výborně. Škoda jen, že totéž nelze říct i o Serildě. Ta naopak působí mnohdy dost nijace, šedě, nedotaženě. A některé její úvahy se nedají popsat jinými slovy než „hloupé“ nebo „naivní“, jako by se nad věcmi někdy nedokázala pořádně zamyslet nebo záměrně ignorovala naprosto očividná fakta.
Závěr knihy je zároveň tou částí, kdy se děj opravdu rozběhne, začne to být upřímně napínavé a temné. Objeví se několik velmi šokujících a drsných zvratů a momentů, až možná budete žasnout, že si autorka opravdu troufla něco takového udělat. Stránky vám budou mizet pod rukama, Serilda si po většinu času zachová zdravý rozum a celé to nabere velmi zajímavý směr. Až si budete říkat, jak to asi chce autorka vyřešit? A potom vám dojde, že Zlatá je vlastně prvním dílem duologie a že na celkové rozuzlení si budete muset počkat do druhé knihy. Na kterou vás konec možná navnadí, možná ne, záleží, jestli vám dokáže vynahradit některé rozvleklé části, hloupá rozhodnutí, instalove a všechny ty komické názvy. Pokud ale autorka bude nadále pracovat s folklorem a atmosférou aspoň na podobné úrovni jako v prvním díle a udrží podobný tón jako v jeho závěrečné části, dost možná se vyplatí dát dvojce šanci.
Zdroje obrázků: albatrosmedia.cz, goodreads.com, Pinterest
About The Author
