Už při čtení autorčiny jiné knihy – Moderní džentlmen – jsem zjistila, že pokud jde o humor, je Meghan Quinn má krevní skupina. Umí vytvářet skvěle ujeté dialogy, které mě rozesmějí. Slovní přestřelky mají grády. Jen kdyby ještě vychytala to jiskření, které dosti pokulhávalo. Jsem odhodlaná zjistit, jak to bude u dnešního kousku!
Jak jste se vy dva seznámili? Tohle je zásadní otázka pro každý pár. Odpovědí je pak obvykle nějaký sladkobolný příběh o tom, jak je do zadnice trefil Amorův šíp. V mém případě to bylo trochu jinak (no dobře, ne tak úplně). Procházela jsem luxusní čtvrtí Beverly Hills a hledala někoho, kdo by si mě vybral za nevěstu, víte, někoho, na koho by žárlil můj osudový muž, který mi právě dal kopačky. Dusal kolem bloku jako nějaký krásný zlobr, mumlal si něco o nepovedené obchodní transakci a snažil se z toho vykroutit. A v ten moment jsme na sebe narazili. Nekonalo se žádné jiskření. Ani náznak rozkvétající lásky. Vzápětí jsem si ale uvědomila, že se cpu brambůrky a guacamole zdarma a poslouchám, jak mi ten chlap líčí všechny svoje problémy, které ho vedly k vyslovení té smělé žádosti… Chtěl, abych byla jeho Vivian Wardová, víte, z Pretty Woman – ovšem bez toho skotačivého chování. Mluvili jsme o bydlení ve vile, společných schůzkách s další dvojicí a o předstírání, že jsme do sebe bezhlavě zamilovaní… a zasnoubení. Dovedete si to představit? Taková drzost! Jenže lidé dělají šílené věci, když jsou zoufalí. A já zoufalstvím přímo čpěla. Takže jsme uzavřeli dohodu. Udělala jsem ale jednu velkou chybu… velikou… OBROVSKOU? Nešťastnou náhodou jsem se do Huxleyho Canea zamilovala.
Anotace zní vtipně. Na začátku byl totálně praštěný nápad, který vznikl z arogantních, sobeckých a chladných pohnutek. Přidejte k tomu skutečnost, že Lottie je absolutní paličák se sklony k potřeštěným a impulsivním rozhodnutím. Neustále se uráží, a kdyby mohla, půjde raději hlavou proti zdi, než aby uznala vlastní chybu. Huxley je oproti tomu hodně uzavřený a odhodlaný businessman, který se bere tak vážně, až to bolí. Vskutku třaskavá dvojice, což?
Ve vyprávění se jejich pohledy střídají, jiskry létají všude kolem, ich forma je dobře zvolená a radost budou mít ti, kteří mají chuť i na pikantnější odstavce. Meghan Quinn se toho totiž nebála a 448 stran je protkáno poměrně slušnou dávkou celkem zdatně zpracované erotiky. Nejde o nijak zvrhlé nebo netradiční hrátky, nicméně do detailů se zachází a romantičtí snílci budou nejspíš trochu trpět u sem tam trefně zasazeného sprostého slova či vulgárnějšího výraziva.
Zas tak moc ho nežeru je sarkasticky vtipná a hravá romance o proměně, vyzrávání a hledání sebe sama. Musím říct, že jsem hodně zvědavá na další díl, který má vyjít na konci září. Máme tu totiž sérii Cane Brothers (bratříčci jsou celkem tři a jeden vypečenější než ten předchozí = skvělý potenciál).
Meghan Quinn tedy opět ukázala, že se romance dá okořenit nejen erotikou, ale i humorem, který je břitký a úderný. Stránky krásně ubíhají, a i když s postavami ne vždy souzním a s chutí bych jim nafackovala, vlastně si příběh užívám. Jeho rozsah je naprosto akorát. Rozehrálo se toho hodně. Něco bylo nepatrně uspěchané a já bych se v tom ráda poňochňala víc, ale to je opět na osobních preferencích každého z nás. Jsou tam rezervy? Rozhodně. Dokonalé to nebylo. Našlo by se hluché místo, stejně jako nepatrná uspěchanost či zbrklost. Faktem ovšem zůstává, že jsem se bavila a u čtení mi bylo neuvěřitelně příjemně.
Četli jste knihu Zas tak moc ho nežeru? Napište mi do komentáře váš názor, případně na co byste rádi recenzi příště.
zdroj obrázku: nakladatelství Baronet, amazon.com
About The Author
