Mám se smát? Proč? Protože ta obálka je prostě… Jinak – když si rozkliknete celou recenzi, tak zjistíte, že oproti originální verzi je to ještě hodně slabý odvar a vlastně je ta česká celkem i hezká. Oceňuji, že frajer vzhledově dost dobře odpovídá tomu, jak Melanie Moreland popsala Montgomeryho, hlavní mužskou postavu. Takže tu můžeme klidně lamentovat nad tím, že existují hezčí a lákavější obálky, nicméně důležitější by mělo být, co se ukrývá pod ní. V nejhorším si sundejte přebal, pod ním – v jemných tónech hnědé – je kniha hned o něco koukatelnější!
Jedinou cestou z osamění a smutku je otevřít srdce a nechat se jím vést. Nový román Melanie Moreland vypráví o síle hudby, lásky a pochopení. Charlotte se utápí v zoufalství v nenáviděné práci ve firmě svého bohatého otce. Jedinou světlou chvílí dne je pro ni cesta domů. Montgomery, který v metru zpívá a hraje na kytaru, se slovy i melodií svých písní dotkne jejího srdce. Také potulného zpěváka k Charlotte něco táhne, ovšem uvědomuje si, že jejich odlišné světy se nemohou nikdy potkat. Ale pouze do chvíle, kdy se to přece jenom stane… Pro oba se všechno změní. Dokáže však láska překonat propastné rozdíly mezi dvěma tak různými lidmi?
Pokud se přeneseme přes tu diskutabilní obálku, kterou na sociálních sítích řeší kde kdo, bude nám odměnou emotivní a celkem silný příběh velmi nečekané lásky na první pohled. Jestliže takové lovestory fandíte, budete si při čtení spokojeně mlaskat. Nic pomalého nečekejte, naše dvojice do toho skočí po hlavě! Melanie Moreland umí do svých příběhů zakomponovat i vážnější témata, díky čemuž nejsou povrchní a vyjma zamyšlení mohou vzbudit i docela silné emoce.
Struny srdce jsou jednou z jejích lepších knih. Na 320 stranách rozehrála čtivý v ich formě vyprávěný příběh dvou rozdílných lidí, kteří k sobě najdou cestu milým a netradičním způsobem. Z lásky na první pohled se vyklube vztah, který ustojí nejednu překážku. Samozřejmě nechybí ani erotika, která je tady celkem hrubšího ražení a musím přiznat, že mi občas úplně nesedla a přišla mi i docela zbytečná. Spíš jsem si užívala emoce a průběh děje, přičemž mi erotické scény lehce lezly na nervy, i když je Melanie Moreland umí uchopit a znázornit celkem nadprůměrně.
Autorčiny skalní fanoušky Struny srdce potěší a s radostí se do knihy začtou. Odpůrce jen utvrdí v tom, že její styl nemusí. Já tleskám, že tu máme mimo jiné i muže s „obyčejnějším“ zaměstnáním (Montgomery je učitel). Kdyby se vypustila zmínka o dokonale bezchybné výbavě v kalhotách, což už je dost protivné klišé, bylo by to terno. Základní slova pro dramatickou a emotivní linku jsou: úmrtí v rodině, vztahy rodičů a dětí, vyrovnání se se ztrátou a (ne)naplněná rodičovská očekávání.
Struny srdce jsou milým nadprůměrným standardem. Fandím emotivním příběhům, uvěřitelným charakterům i jakémukoli osvěžení v ději, které navíc poskytne i nějaké to zamyšlení. Jistě, mohla bych sáhnout po knize, která bude hluboká a výše zmíněná témata pojme odlišně, jenže já po dlouhém dni nechci číst nic extrémně hloubavého. Chci se ponořit mezi řádky naplněné romantikou a nadějí se špetkou klišé. A když mám náladu, tak to ještě špricnout pikantní erotikou. Ta tady je, jen já jsem na ni neměla momentálně chuť.
zdroj obrázku: nakladatelství Baronet, Amazon.com
About The Author
