Recenze: Když si bizár žije vlastním životem, vznikne Magořina!

Hilfe! Pomoc! Help! Znáte volání o pomoc v dalším jazyce? Tady totiž bude rozhodně potřeba! Varování na zadní straně, že je Magořina určená pro osoby starší osmnácti let, které mají dostatečně silný žaludek a pevnou psychiku, není bezdůvodné. Čekala jsem bizár a slasher. Vlastně jsem chtěla bizár, protože jsem cítila, že potřebuji něco, co je až na hranici absurdna. Ovšem to, co stvořil Carlton Mellick III. je úplně jiný level nechutnosti!

Šestice středoškoláků se ve vypůjčené dodávce vydává strávit víkend na chatě uprostřed odlehlého lesa. Nikomu nedochází, že to nemusí být dobrý nápad. Nic je netrkne, když tankují na benzince, kde jsou terčem pohledů nevraživých vidláků, ani když na silnici nacházejí absurdní množství přejeté zvěře. Tři marnivé roztleskávačky Desdemona, Crystal, Stephanie a tři nadržení fotbalisté Jason, Rick a Kevin se prostě těší na chatu, umanutě si chtějí užívat. Chatu však obestírá tajemství a navíc si do ní své prazvláštní tajemství veze i každý člen osádky… Příběh, který zpočátku může vypadat jako klasický popcornový horůrek, se záhy mění v něco mnohem podivnějšího. Mistr bizarností Carlton Mellick III bere klasické schéma teenagerské vyvražďovačky a s potutelným úsměvem.

Tak už jsem se rozpovídala v úvodu, ale to snad ani nejde jinak. Magořina je útlá knížečka a na první pohled mě zarazilo, že má právě vzhledem k rozsahu dosti pozvolný rozjezd. 176 stran je rozděleno na kapitoly a ty ještě na kratší úseky. Takové uspořádání se mi neuvěřitelně skvěle čte, protože mám úchylku, kvůli které nedokážu od knihy odejít, dokud nedočtu kapitolu. Tady jsem si mohla krásně odskočit i v průběhu rozečtené kapitolky a v klidu se zase vrátit, aniž bych se ztratila. Upřímně, tenhle bonbonek slupne zdatný knihomol za jeden večer. Není v podstatě důvod se s tím crcat, ale je dobré tu možnost mít.

K ději: Šest vysokoškoláků, každý se svým tajemstvím (i úchylkou či libůstkou), vyráží doprostřed lesů a už cestou na místo jim vesmír vysílá všechna možná varování, aby se otočili na podpatku a mazali co nejrychleji zpátky domů. Poslechnou? Jasně, že neposlechnou! Dorazí na místo, začnou chlastat, někteří i souložit a následuje masakr, který se jednoduše nabízí. Ať už vycházíme z obálky, anotace či slova Carltona Mellicka III. v úvodu. Jednoduše víte, co čeho jdete.

Magořina nepostrádá momenty překvapení, stejně jako celkem zdařilou pointu, v mezičase ovšem sází primárně na podivnost a nechutnost. Nenajdete tady žádný humor. Vlastně ani žádnou zapamatování hodnou hlášku. Jen jsem četla, nedokázala se odtrhnout a netuším, co mě k řádkům přikovalo. Zda to byla čtivost, nechutnost, absurdnost, zvrhlost, šokovanost… nebavila jsem se. Ne tak, jak se třeba bavím u bizarních ujetin Marka E. Pochy. Tady jsem spíš byla skutečně šokovaně znechucená a zaražená. Přesto si Magořina dokázala udržet mou pozornost až do samotného konce.

Svou roli v tom hraje i rozsah. 176 stran je jednohubka a neuvěřitelně mě zajímalo, kam až Carlton Mellick III. zajde. Kde má hranice? Magořina je však za hranou všeho, co jsem zatím kdy četla. Oceňuji propracovanost, vrtím hlavou nad nechutnými detaily, které zbožňuji. Vrčím skrz absurdní úchylky, o kterých by mě ani nenapadlo uvažovat, a vím, že se autorovi příště spíš obloukem vyhnu. Postrádám odlehčení, které by knize prospělo a mně osobně čtení jemně usnadnilo a dopřálo mi přesně ten zážitek, který potřebuji. Nejde o prvoplánový slasher – spíš bizarní šílenost, u které vážně pochybuji o své příčetné mysli a kterou jsem i přes kopici výhrad dokázala dočíst. Šok byl tak velký, že nešlo přestat. Je to absolutní vrchol zvrhlosti… prostě magořina!

zdroj obrázku: nakladatelství Carcosa

Carlton Mellick III. Magořina

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *