Nemít předsudky je někdy vážně fuška. Klidně vám na férovku přiznám, že jsem čekala průměrnou letní romantiku. Možná trošku okořeněnou nějakým tím lehkým závanem erotiky, ovšem jinak klišé jak stehno a žádné velké překvapení. Léto, slunce, pláž, horko – čtenář má z toho IQ tykve, tak autorovi projde nejedna tuctovost. Ovšem bacha, Francouzská lekce se nezdá!
Mladé architektce Josephine se ze dne na den obrátí život vzhůru nohama: místo očekávaného povýšení v práci dává výpověď a ve slabé chvilce kývne na nabídku, aby odjela na francouzskou Riviéru hlídat dítě ovdovělému miliardáři. Po impulzivním odjezdu se však dostaví pochybnosti. Jak se má starat o dítě, když s tím nemá žádné zkušenosti? A proč jí nikdo neřekl, že bude o holčičku pečovat na jachtě – vždyť lodě odjakživa nesnáší! A hlavně – co si má počít, když ji její šéf neskutečně přitahuje, ale podle smlouvy si s ním v žádném případě nesmí nic začít?
A budeme k sobě upřímní podruhé: klišé je tu hned několik. Jenomže opět narážíme na fakt, že to pokaždé neznamená negativní stránku věci. Ono se to totiž dá zapracovat i nenásilně. Ovšem pojďme si říct, že nadprůměrně vybavený sexy zlomený miliardář už je prostě tak standardní záležitost, že mi z toho nepatrně vržou zuby. Nedržkuju jen proto, že se plavíme na jachtě po Středozemním moři a navštěvujeme má srdcová místa jako Antibes, St. Tropez…
Stejně tak tu máme děvče, které potká nějaká rána osudu (zde je to odchod z práce), a ono se nám rozhodne udělat nějakou šílenost, případně se do čehosi vrhnout po hlavě, protože hůř už být nemůže. Tak může. Zejména nesnášíte-li lodě a neuváženě vezmete brigádu jako aupair u týpka, který se hodlá dva měsíce plavit na jachtě, byť luxusní. Ale zase díky tomu vznikne mezi dvojicí speciální inside joke. Co to znamená? Volně přeloženo: vtip mezi námi. Je to hláška, hlod, blbina, které rozumí jen zasvěcení.
V první řadě tu tedy máme lehce otravnou hate-to-love linku aka tak dlouho se vzájemné přitažlivosti brání, až mi z toho usilovně cukají obě oči! A samozřejmě, že když na to konečně vlítnou, je to parádní ohňostroj. Ale já na ty konkrétní pikantérie měla zrovna chuť, takže jsem si erotické a sexovací pasáže docela užívala. Nebyly žádné extrémní detaily, ale trochu se v tom Tasha Boyd ponimrala. Celým jménem Natasha Boyd, ale romance prý píše pod zkrácenou variantou svého křestního jména.
Na děj se díváme jak z pohledu Josephine, tak Xaviera. Ženský náhled se však objevuje častěji. Dochází tedy ke střídání, nicméně není pravidelné. Značené je ovšem přehledně, žádný strach. Zvolená první osoba mi vyhovuje maximálně, takže tady důvod k protestům nemám. Chuť nadávat a hlasitě klít mi způsobuje paperback, protože u takhle tlusté bichle by to snad mělo být i trestné! Dalším prvkem jsou francouzská slovíčka a fráze, u kterých často chybí překlad, byť se to dá pochopit z kontextu. Nedokážu se rozhodnout, zda mě bavily, nebo mě naopak nebetyčně rozčilovaly. Ono to bylo každou chvíli jinak. Sem tam vznikal v ději nepatrný zmatek v tom, zda spolu postavy mluví anglicky nebo francouzsky, protože francouzštině Josephine ne vždy rozuměla.
Okouzlená jsem ovšem byla vtipnými dialogy i popisy míst. Stejně tak mi učaroval propracovaný příběh a vedlejší postavy. Samozřejmě, že nechybí někdo v nesnázích, nějaký ten rýpal, adept na záporáka měsíce a podobně. Rovněž se najde místo pro intriky i emočně akční zápletku a celou řadu mini konfliktů a dramátek. Díky bohu je délka knihy tak akorát, i když si myslím, že nějakých 50 stran by se s přehledem odstranit dalo a na škodu by to úplně nebylo. Sedla jsem si ohromením na zadek? Ne. Ale užila jsem si každou stránku měrou vrchovatou! I proto výhradám navzdory celkem vysoké hodnocení.
zdroj obrázku: metafora.cz, amazon.com
About The Author
