Šumava odpočívá pod sněhem a náporem lyžování a běžkování chtivých turistů. Přišel čas vzít si deku, horké cokoli a nechat Šumavského Děsa, aby nám něco málo povyprávěl. Zažil toho už skutečně mnoho a Václav Votruba nám přichystal malou ochutnávku.
Opět se ocitáme ve světě Šumavského Děsa. Bájné bytosti, která žije celá staletí ve stínech, odkud sleduje všemožné temné a strašlivé rejdy. Bytosti, která se straní lidí, ale k jednomu člověku má důvěru. K Václavu Votrubovi. Ten již roky sepisuje Děsovy memoáry, čímž vrací na světlo světa pradávné krví zalité příběhy. V knize vás jich čeká šest, přičemž se podíváme i daleko za hranice Šumavy. Všechny mají jedno společné – okultismus, jímž jsou prodchnuty. Tak jaké příhody se mohly stát i ve vašem okolí? Než se naplno ponoříte do čtení, raději zamkněte, zavřete okna a podívejte se pod postel!
148 stran obsahuje tento bonbonek, který je nejvhodnějším darem pro milovníky duchařin. Těch čistokrevných, nepřeplácaných, nepřekombinovaných a jako bonus z naší domoviny. Václav Votruba si spolu s Šumavským děsem připravil šest povídek.
„Lidé chtějí upíry,“ vedl si svou, „nějací okultisté je nezajímají.“
Nechápal jsem, proč má takové obavy. Ano, upíři jsou čtenářsky atraktivnější, ale bylo by mi líto, kdybych vám nemohl zprostředkovat ty dvě úžasné historky, co mi tehdy ve stínu rabí vyprávěl. Naštěstí jsem ho přesvědčil. A tak jsem do toho opět spadl. Podepsal jsem nad sebou rozsudek.
Vrhneme se do toho po hlavě a Ze záhrobí nás zavede do Horní Plané. Každá povídka zahrnuje vždy i krátký úvod od samotného autora. Tím mám na mysli Šumavského Děsa. Václav Votruba se postavil do role prostředníka a vzniká nám tak velmi zajímavý a neotřelý formát. Lákají vás seance? Média? Komunikace s duchy? Pokud ano, dejte si pozor, zahrávat si se záhrobím může být velmi nebezpečné. Anebo jsou nebezpečnější živí?
Jako druhé v pořadí následují Medijní kresby a časově nás vezmou do začátku devadesátých let dvacátého století, abychom spolu s Karlem zapátrali v rodinné historii a pokusili se najít místo odpočinku jednoho z předků. Jenomže tím příběh teprve začíná a já vám rozhodně nevyslepičím, co bude následovat. Závěr je poněkud neuspokojivý, ale čtenářský zážitek mi to nijak extrémně nepokazilo.
Nejvíce totiž děsí neviděné. To, co přikrmuje vaše představivost. Sám s tím mám vlastní zkušenosti. Lidé na Šumavě se mě nejvíce báli, když se o mně pouze vyprávělo. Čím častěji se se mnou setkávali, tím víc mystérium vytvořené kolem mě chřadlo.
Ve třetím kousku zamíříme na Krchov. Znáte vhodnější místo pro duchařský příběh? A co teprve dostat ten šílený nápad, jako naše hlavní dvojice, a na hřbitov se rovnou nastěhovat, respektive si pořídit dům na jeho okraji?! Zahrajeme si hru s lidskou myslí, která sama o sobě umí rozehrát depresivní etudu a úplně jí k tomu stačí třeba obyčejné stíny. Za odfláknutou pointu bych někoho s chutí vytahala za uši, protože tohle mohla být neskutečná bomba. Stačilo by přidat jeden dva odstavečky.
Zlepší mi chuť čtvrtá povídka s názvem Pavouk nese smrt? Ponuré počteníčko na téma lidská chamtivost, zvědavost a posedlost. Znáte prosté anglické pořekadlo: „Zvědavost zabila kočku“? Mělo by sloužit jako varování. Nejkratší co do počtu stránek, nicméně úderná a velmi čtivá.
Předposlední Shnilá nevěsta má lehce zavádějící název, jenže mě vzala do Trhových Svinů, které jsem dlouhá léta měla za humny. Nostalgie mě neochromila tolik, jako depresivně děsivá podívaná, která zavedla hlavního hrdinu do podivného města, kde nic nedává smysl. Krev v žilách mi však rozproudil závěr utnutý způsobem, za který bych neváhala použít libovolný středověký mučicí nástroj! Nedostačující, neuspokojivý a naprosto nehodný kvalitní práce i samotného nápadu!
To nejlepší na konec, praví klasik a tady to sedí jako ona pověstná prdel na hrnec. Pod kostěným lustrem – rozsahově nejdelší a kvalitativně nejlepší zástupce s nádherně mrazivě hororovou a přímočarou zápletkou vymazlenou do posledního detailu včetně závěru. V hlavní roli opět lidská chamtivost, touha po penězích i prostá nepozornost. Děkuji, klaním se, zbožňuji a určitě si na povídku vzpomenu, jestli se zase někdy podívám do Kutné Hory!
Václav Votruba se mazlí s češtinou neuvěřitelným způsobem, který mi neskutečně lahodil. Kéž by tak dokázal vymazlit i pointy, u kterých jsem velmi často skřípala zuby. Jedno mu ale musím přiznat, každá z povídek zanechá stopu. Donutí vás nad ní přemýšlet a ne jen zaklapnout knihu a jít prostě a jednoduše spát. Ne, chvíli si s ní pohráváte a polemizujete, než upadnete do říše snů. A chcete víc. Víc vzpomínek a zážitků Šumavského Děsa. Víc podmanivých vět, odstavců a čtivých stránek.
Okultní paměti se neuvěřitelně podařily. Sice jde o krátké jednohubky, které slupnete jako malinu, avšak dělají čest základům klasického hororu. Václav Votruba nepotřebuje hektolitry krve, aby ve vás vzbudil zvědavost nebo zamrazení v zátylku. To vše lehce, jemně, nikterak extrémně. Nádherný kousek do hororové duchařské sbírky, který si zaslouží nášup!
zdroj obrázku: goldendog.cz, FB stránka Šumavský Děs
