Míša Merglová a Martin Paytok se rozhodli, že své manželství podrobí těžké zkoušce a napíšou společně knihu! Co knihu, rovnou sérii pod názvem Vesmírní borci a já držím v ruce první díl – Planetární rachot. A že je to pořádná kráska.
Měla to být rutinní přeprava vězňů. Když ovšem posádka IFSS Mythos, nejpokročilejšího vesmírného plavidla ve službách armády Interstelární federace, zachytí nouzový signál z pusté planety, nemá jinou možnost než na něj odpovědět. Migo je mrtvý, nehostinný svět, tedy ideální místo pro utajenou výzkumnou stanici. Výsadek záhy zjišťuje, že základna Světluška zeje prázdnotou. Kam se její personál poděl, ale radši zjišťovat neměli. Na to, co se skrývá v jejích útrobách, je totiž nemohl připravit ani tvrdý výcvik, ani roky strávené na bojištích po celé galaxii. Na oběžné dráze mezitím vyvstává jiný problém: z vazby unikli dva vězni, příslušníci zvláštních jednotek odsouzení za vraždu velícího důstojníka. Pochopitelně v ten nejhorší čas – zrovna když se před Mythosem vynoří z warpu neznámá loď…
Láká vás sci-fi, ale máte obavy, že v textu bude přehršel technikálií, nálož nudných popisů a moc nového, co bude třeba vstřebat? Toho se u Planetárního rachotu bát nemusíte. Pokud jste viděli alespoň tři díly jakékoli mutace seriálu Star Trek, jste na čtení dnešního kousku dostatečně a bohatě připraveni. Čeká na vás akční jízda plná neuvěřitelně úderných a vtipných hlášek, nálož sprostějšího výraziva, nějaký ten sliz či cákanec krve, různé povahy a nátury… a mnohem víc.
„Je to informace pro vymezený okruh lidí, Ägrene.“
„Vymezený okruh lidí? Máme ve sklepě stovku násilníků a vrahů, ale Maruška z účtárny by mohla mít špatné spaní, tak si hrajeme na ilumináty?“
Jsem člověk roztěkaný, neustále v běhu s myšlenkami rozutíkanými po všech čertech, takže jsem ze začátku měla trochu potíže se zorientovat, kdo je kde. Máme tu posádku Mythosu, vězně a následně výsadek rozdělený do několika skupin. Postav je na startu tedy trochu více, ale stačilo několik stránek, vše si krásně sedlo a začalo svištět jako dobře namazaný stroj. Hlod střídal hlod, akce akci a rozplétání záhady prázdné základny nemělo jedinou chybičku.
Je důležité zmínit, že pokud vám vadí sprostá slova a černý humor, Planetární rachot vám úplně nesedne. Zároveň obsahuje i bojové a akční scény, při kterých dochází ke zranění i úmrtím, takže i s tím je třeba počítat. Já se bavila naprosto neuvěřitelně. Líbilo se mi, že nebylo třeba dlouhého popisování a vysvětlování. Do děje a mezi postavy jsme vpadli po hlavě a nic nebránilo neskutečné jízdě o 304 stranách.
„…Tedy vlastně byly, jenom ne lidé rozměrů komandéra Hiringa, takže aby se procpal pravoúhlou zákrutou, musel se přetočit na bok, vyfouknout s plic všechen vzduch, zatáhnout břicho, sepnout půlky a modlit se, aby se nezasekl. Rozerval si při tom uniformu, ale nějak to zvládl.
„Mrdka z análního krtka!“ pochválil se…“
Důrazně doporučuji, máte-li možnost, pořiďte si klasickou knihu – je úžasná a nechybí krásné mapy pro lepší orientaci. Vše doplňují i vtipné a tematické vsuvky/předěly. Grafické stránky knihy (netradiční obálka, mapa výzkumné stanice Světluška) se ujala Anna Voříšková (@ph0enyx.art) a dodala onu pomyslnou třešinku na dortu. Teď už nebývá než čekat, až si pro nás autorské duo přichystá pokračování. A že je rozhodně na co se těšit, neb příběh rozehráli přímo parádně.
zdroj obrázků: Míša Merglová, Martin Paytok
About The Author
