Jak se někde objeví true crime literatura, mám ji na seznamu. Asi to začalo, když jsem byla malá a kradla mámě detektivky. Nebo je to tím, že jsem introvert a ráda sbírám drby z okolního světa? Nevím… Každopádně když nakladatelství Fortuna Libri přišlo z pěti skutečnými případy české kriminalistiky – Nevyřešené vraždy – věděla jsem, že chci na svou krimi poličku přidat další kousek…
Nám všem je jasné, že objasněnost vražd není 100%. Josef Káďa Kadeřábek a Radek Galaš vybrali pět případů, kdy nebyl pachatel vraždy nikdy dopaden. Spolu s fotodokumentací nám je přednesli a nechal nás, abychom případně vraha našli sami. Trošku jsem se bála, že neusnu a bude mi vadit, že nejde o “čistou policejní práci”… Ovšem nedalo mi spát něco úplně jiného.
Nebudu to natahovat: nesedl mi styl zpracování knihy. Ačkoliv případy byly zajímavé, ne že ne, přednes autorů, opakování slov či zvolená spojení mi hýbaly žlučí na každé stránce. Nemluvím o tom, že každý případ nám byl prvně představen jakousi oficiálnější řečí, jakoby šlo o maličko polidštěné přepisy protokolů. Následovaly podrobné fotografie místa činu, mrtvých či samotných výslechů a pak se znovu vyprávěl příběh vraždy – jenže tentokrát se přidávaly podrobnosti ze života mrtvých a celkově mi to připadalo jako fabulování či vymýšlení detektivek na základě daných skutečností…
Marně hledám, co bych, kromě té obrazové části, vyzdvihla… Líbily se mi fotky- jako bych se sama hrabala v archivech a hledala materiály pro vlastní práci. Jenže nakonec ani tyto pasáže nepodnítily mou touhu zkusit zamyslet se, kdo by mohl být vrah. Četla jsem z povinnosti – protože jde o recenzní výtisk, a i když mi styl autorů těžce nesedl, zaslouží si to. A i proto půjde na moji poličku opravdových zločinů. Myslím si, že jde o velice cenný náhled do dalších sfér policejní práce, kterou nám málokdo prezentuje. Bohužel, pro čtenáře autoři knihu uchopili velmi nešťastně a stylizace textu pohřbila potenciál, který kniha měla.
About The Author
