Když jsem četla anotaci, říkala jsem si: „Bude další Čtvrtá opice, nebo se zopakuje ten pocit z Šestého dítěte, kdy jsem měla chuť knihu odložit a jít si od toho všeho vypláchnout oči?“ Nakonec je to někde mezi tím. A přesně to mě asi štve nejvíc.
Barker umí zachytit atmosféru jako málokdo. Ostrov u New Hampshire, léto před nástupem na vysokou, parta přátel, kteří mají možnost využít dům po kamarádově babičce. První polovina knihy je nádherně pomalá, dusivá a doutná příslibem něčeho velkého. Cítíte moře, slaný vzduch, máte pocit, že vám někdo dýchá za krk. Vztahy mezi teenagery jsou napsané uvěřitelně, jen si nejsem jistá věkovým zařazením postav. Ta touha někam patřit, strach z odhalení, drobné zrady i obrovská loajalita – přišlo mi, že šlo spíše o mladší teenagery než sedmnáctileté odcházející na vysokou. Ale to vše byly drobnosti, jinak šlo o Barkera v nejlepší formě!
A potom přijde druhá polovina.
Najednou se z pomalého hororu stane přehlídka „ještě jedna postava, která něco ví, ještě jeden flashback, ještě jeden šokující zvrat“. Rodiče, kteří do té doby byli jen stíny na pozadí, se promění v karikatury. Billy pozbyl jakési konzistence a poručík Whaley mohl v klidu zůstat v šuplíku. Některé věci šly vysvětlit mnohem jednodušeji, než přidávat další a další figurky na šachovnici. Když se lámal chleba, už jsem přestala věřit čemukoli. A to je škoda, protože základ byl tak silný, že by to klidně mohlo být jedno z jeho nejlepších děl.
Celkově? První půlka 5/5, kolem stránky 400 už to bylo 3/5 a poslední čtvrtina 1/5. Pokud máte rádi Barkera a nevadí vám, když mu to na konci ujede, jděte do toho. Pokud hledáte vyvážený horor, který vás nenechá zklamané z vlastního přehřátí, možná si počkejte na další knihu.
About The Author
