Když jsem si přečetla anotaci ke knize Tady Vorel, pitevna, věděla jsem hned, že knihu jednou přečtu. Mám ráda rozhovory či knihy psané významnými činiteli v oblasti trestního řízení. Odmalička miluji detektivky a bylo celkem jasné, že se k true crime knihám jednou dostanu. Ještěže jsem po knižním rozhovoru nesáhla kvůli Kramnému nebo Stodolovým! Jde totiž o lákačku na jedné či dvou stránkách!
Tady Vorel, pitevna je svým způsobem vyprávění pana docenta, do kterého čas od času vstoupí novinářka Blanka Kubíková. Nutno podotknout, že jde většinou o nenátlakový dotaz, který by napadl hodně z nás, obyčejných lidí. Jen jednou jsem si říkala, že “na pilu” tlačí až moc. Nedokážu posoudit, nakolik samotné sepsání vyprávění řídila – někdy mi přišlo dost chaoticky řazené a někdy jsem nechápala umístění dotazu – třeba na rodinu, co dělala maminka. Oceňuji, že z pana docenta netahala drby právě ohledně Kramného, který dostal v knize jen maličko prostoru. A pan docent v mých očích stoupl na hodnotě, když si zachovával svůj stoický klid a skrz stránky se snažil zapůsobit víc, než by to asi udělal v běžném životě.
Zpočátku mi přišlo, že kniha nemá srdíčko. Že jde o konstrukt, do kterého byl docent uvrtán a on se podvolil a odpovídá. Jenže jakmile došlo na zvířata a zranění, ke kterým lidé díky svým mazlíčků přijdou, dostala pro mne kniha nový rozměr. Celkem mne mrazilo, když jsem četla o beranech a vzpomněla si, jak jsme jako malí měli na statku sport uskakovat jejich čelním útokům… Samozřejmě mne pan docent František Vorel ohromil přístupem k psům bez vodítka a v přítomnosti malých dětí – už jen proto knihu dál doporučím komukoliv se psem (já mezi psy vyrostla a ve všem z této oblasti s ním souhlasím). Zajímavé bylo pojetí alergií, očkování a drog. Zde jsem měla trošku obavu, zda by neměl být prodej knihy regulován. Pak mi došlo, že lidi si dokáží sehnat cokoliv. Tak snad se nebudou inspirovat.
Druhým, pro mne!, velkým tématem byla pasáž dopravních nehod. Asi opravdu začnu dodržovat předepsanou rychlost ve vesnicích a městech. Člověk si řekne, že to je blbost – jedu padesátkou, nebo šedesátkou – no mrkněte se do knihy a řekněte to znovu! S tím jsem si uvědomila další věc. Vše, co pan docent říká, na co se ho paní novinářka ptá, vede k jednoduché odpovědi – dneska se na všechno přijde. Nejen medicína je na tak vysoké úrovni, že odhalí jakýkoliv pokus o cokoliv. Je celkem jedno, zda jde o vraždu či autonehodu. A soudní znalci nejsou, většinou, žádní troubové, co by se nechali uplatit či si vymýšleli.
V klasickém rozhovoru (otázka-odpověď) na konci knihy jsem zavzpomínala na svá studia na veterině v Brně. Přiznávám, že s panem docentem Vorlem bych si klidně zašla na kávu. Sympatický pán, zná své přednosti a limity a morální kompas má nastavený, dle mého, správným směrem. Dílo Tady Vorel, pitevna by rozhodně nemělo chybět na žádné true crime poličce – nepřínáší sice žádnou seznaci, ale usměrňuje představy z filmů, seriálů a detektivek.
About The Author
