Historická detektivka je ve většině případů jasný kandidát mého zájmu. Když tedy zahlédnu jméno, které ještě neznám, musím knihu o to víc mít a přečíst si ji! A tak tomu bylo u Smrti na hradě Milštějně. Nekoukala jsem vpravo vlevo, nehledala anotaci, hodnocení a komentáře na Databázi. Jak jsem nakonec pochodila a jaké mám dojmy?
Smrt na hradě Milštějně je třetím dílem série Martiny Novotné – Zločiny na zapomenutých hradech. Voják Martin doprovází svého pána z Ujkovic a jeho sluhu Bohdana na hrad Milštějn na oslavu jakéhosi svátku. Že dojde k neštěstí, a ne jednomu, v tu chvíli nikdo netuší. Trojice z Ujkovic tak na vlastní pěst hledá vraha a nakonec se i snaží sama přežít.
Ačkoliv jde o pokračování, na textu a celkovém dojmu to šlo poznat jen malinko. Ano, neznáme historii postav a jak ke svému místu přišly (Martin a Bohdan), ale ve zkratce je nám vše nastíněno. Více než minulostí se autorka zabývá současným stavem mysli postav. Což jsem přivítala s otevřenou náručí. Díky tomu se Novotná vyhne spoilerům a postavy i přesto působí autenticky. To, že občas skáčeme z jedné hlavy do druhé mi nevadilo – každá z postav má svůj jakýsi styl a vševědoucí vypravěč vždy zasáhl poměrně brzy, aby nedošlo k nedorozumění.
Zmatek nad zmatek je však ve jménech. Dám vám příklad: jednou mluvíme o pánu z Ujkovic a za chvíli tu máme pana Vícka. Tímto neumělým příkladem se snažím demonstrovat jediné – množství postav se zdvojnásobilo s používaným oslovením (ztrojnásobilo ve chvíli zapojení panošů). Po chvíli jsem orientaci vzdala a zaměřila se na tři podezřelé, které autorka společně s vyšetřujícím triem označila. Asi v polovině knihy však došlo k situaci, kdy si mohl čtenář sesumírovat důkazy o poznání lépe než Martin nebo Bohdan.
Samotná detektivní zápletka a důvody vraždění – to vše se mi líbilo. Rovněž oceňuji, že jsem si sama mohla sbírat důkazy a porovnávat své teorie. Maličko mne rozčilovalo přibývající množství nevyřčených myšlenek a plánů, jež postupovalo spolu s příběhem. Rovněž oceňuji povahy postav a jejich přičinění na hledání vraha. Každý měl svůj styl jak v chování a víře, tak v postupu sběru informací. Kolem a kolem šlo o uvěřitelný příběh, kde dobro jasně kontrastuje se zlem a čtenář je v napětí, kam bude patřit ta šedavá světélkující zóna kolem – protože ne všechny postavy měly jasné zařazení.
Smrt na hradě Milštejně ráda doporučím dál, stejně jako si ráda dohledám zbytek série. Martina Novotná vytvořila chytrý a místy hluboký příběh se zajímavou zápletkou. To vše zabalila do hávu historického Česka a umístila na hradě. A co je v naší zemi lákavější než historií opředené zříceniny?
About The Author
