Existují knihy, které po dočtení odložíte a jdete číst něco dalšího. Pak se najdou knihy, které i obrečíte, že skončily. A pak je tu Na hraně apokalypsy. Po akčním závěru budete mít v hlavě pusto, bude vám smutno, budete cítit, jako by vám někdo vytrhl srdce. Nebudete vědět, co se svým životem dál… Aleši Černému se povedlo mistrovské dílo.
O čem kniha je?
Nekecám! Space soap opera (volným překladem scifi z vesmírného prostředí říznuté postapo) mi není neznámá. Znám a miluji jednu českou sérii dvou výjimečných autorů. Ale Na hraně apokalypsy ji s přehledem strčí do kapsy. Není to rouhání! Napomáhá tomu totiž fakt, že nejde o dvanáct knih, ale jen o jednu.
Kafe na prvním místě?
Na hraně apokalypsy vypráví příběh Tomáše Tuhého. Vědce, který odmítl splnit rozkaz a byl uklizen. Aby jej za pár let mohli zase povolat, protože on jediný svým mozkem dokáže vyřešit něco, na co jiní nestačí. A tak se dostane na vesmírnou loď Francis a poprvé se potkává s Irmou. Bohužel se vždycky něco pokazí a Tomáš je opět uklizen a záměrně ponechám na planetě Zemi, která se hemží neinteligentními mimozemšťany. Ze šlamastiky mu pomůže Amazonka, Akim a v neposlední řadě Fred, který měl být stále na Francisovi. Na lodi však stále čeká Ema a hnusné kafe – a to vám garantuju, že po dočtení vám bude chybět i to!
Rychlé hodnocení knihy
Spletitý příběh pozorujeme primárně z pohledu hlavní postavy, Tomáše. Proto se občas držíme ve vypravování v minulosti a občas v přítomnosti. Do toho se nám zhruba od půlky knihy začne objevovat komunikace s Irmou (neřeknu, kdo to je!), která je psána kurzívou. Změny časů vás nijak nerozhodí. Komunikace v přímých větách i jiných postav je přehledná a vždy víte, kde jste, s kým jste a co se děje.
Na hraně apokalypsy je po střechu nadupaná humorem. I v zapeklitých chvílích při bojích s mutanty se najde čas pro hlášku nebo trefně umístěné české rčení, které vyvolá úsměv.
Delší rozbor a časový rámec knihy
Co do prostředí příběhu… Na hraně apokalypsy operuje se známou Českou republikou, s prostory vesmírných lodí a s cestováním vesmírem. Černý se nepouštěl do složitostí. Pokud přece jen chtěl, založil své příklady na věrohodně znějících formulacích. Nepatřím mezi vědce kvantové fyziky a občas jsem si možná připadala ztracená, ale nevadilo mi to. Vždy se po boku Tomáše našel někdo hloupější a vysvětlovalo se jinak. A v neposlední řadě – jde o beletrii a v té je odpuštěno téměř vše!
Na hraně apokalypsy není příběh jednoho dne, měsíce či roku. Každá postava tak má čas na svůj fyzický i mentální vývoj. I z vědce se během pobytu na zamořené Zemi může s trochou času stát malý Rambo.
Cítím se prázdná
Po dočtení prvotiny Aleše Černého mi chybí celá posádka Francise, samotný Francis! Chci Irmu! Jasně, že bych nechtěla být na Zemi s mutanty, ale pokud bych potkala legendárního kapitána Tomáše Tuhého, možná by to za risk stálo…
About The Author
