Recenze: Mája a ohnivý lišáček – žádný kýč jak bič, ani přebarvičkovaná z prdu kulička!

Novinka z dětské sekce klepe na dveře, a když jsem ji vybírala, absolutně jsem ignorovala anotaci. Oslovily mě ilustrace a vše ostatní šlo stranou. Máte své oblíbené ilustrátory? Kterou knihu jste si vybrali právě podle obrázků, a nic jiného vás nezajímalo? Vyplatil se vám tento tah? Otázek máme víc než dostatek, pojďme k odpovědím!

Mája se právě přestěhovala do nového domova. Co je ale ještě horší: ztratil se její plyšák na spaní. Místo něj Mája najde v krabici gumových medvídků malého červeného medvídka s dlouhým pruhovaným ocasem, Káju! A všechno je hned jasné: Kája bude jejím novým kamarádem. Ten však tak úplně nadšený není. Vždyť se mu Mája s rodinou nastěhovala do domečku, který byl předtím celý jeho! Příběh o tom, jak se rodí přátelství a že je vždycky lepší nebýt na světě sám.

Mája a ohnivý lišáček je roztomilý příběh určený pro děti od tří let. Stejně jako třeba u Slona od Petra Horáčka s ním ale klidně uděláte radost i prvňáčkovi, který se čtením teprve začíná. Textu je tu méně a velikost písma je dobrá nejen pro hůř vidící prarodiče, ale právě i pro začínající knihomolská mláďata.

Příběh není přehnaný, ani přeplácaný. Stojí na základním uvědomění, že přátelství není nic automatického, nezíská se nikterak samozřejmě a i potom je na něm potřeba pracovat. Jako na každém jiném vztahu. Za další je tu také zachyceno, i když jen okrajově, jak dítko vnímá stěhování a změny s tím související.

Prakticky mám jenom dvě výtky, které se odvíjí od mé rodičovské šťouravosti, neboť dítko si vše vnímá po svém. Zaprvé jsem za celý příběh nepochopila, jestli je Kája (tak se Ohnivý lišáček jmenuje) skutečně živé zvířátko či zapomenutý plyšák, se kterým Mája zažívá imaginární dobrodružství. A ve dvou větách mluvil tento ohnivý lišáček trochu ve stylu Yody se Star Wars… „Ale vaše kočka si jiný pelech najít musí.“ To mě neskutečně pobavilo! Bere se to v tom případě jako výtka?

Zjistila jsem, že Mája a ohnivý lišáček je první díl série, která už má několik dalších pokračování, a já rozhodně hlasuji všemi deseti, aby tento pohodový příběh pro děti dostal nášup i u nás, protože podle mě si ke čtenářům cestu najde. Udo Weigelt sází na jednoduchost a dost se mu to vyplácí. Příběh nepřeplácal, má pointu a dokonce i nenásilně zakomponovanou hlubší myšlenku. Ilustrace Joëlle Tourlonias jsou jemné… můžu říct měkké? Opravdu tak na mě působí – měkce, přátelsky, mazlivě, dětsky, ale ne infantilně, stále jsou realistické. To je jako popisovat vůni, žádám jednodušší úkol!

Byla by velká škoda, aby Mája a ohnivý lišáček unikla pozornosti jen proto, že není spojena s žádným hojně propagovaným seriálem nebo známou postavičkou. Už jen z toho důvodu, že beru v potaz právě onu přidanou hodnotu, kterou celá řada knih pro nejmenší postrádá a cílí pouze na ohraný příběh a profláknutá jména. Tady je důkaz, že i z ničeho jde udělat něco krásného, co vás osloví, potěší a zaujme. I kdyby čistě jen proto, že je to infantilně dětsky dobrodružné, ale stále neotřelé a milé. Žádný kýč jak bič, ani přebarvičkovaná z prdu kulička. Kdyby nic, nese Mája a ohnivý lišáček nějaké poselství.

zdroj obrázku: nakladatelství Portál

About The Author

Udo Weigelt Mája a ohnivý lišáček