Pamatujete si za posledních 10 let nový film s mužským protagonoistou v hlavní roli, který nepůsobí jako vykastrovaná karikatura ultimátního slabocha, zatímco ho permanentně nemoralizuje rasově diverzní lesba, která bojuje proti patriarchátu?
Já taky ne.
Žijeme v době, kdy Hollywood (a nejen ten) umírá a ročně ztratí stovky milionů dolarů ve výdělcích filmů a seriálů, které nikdo nechce sledovat. Důvodů je několik: neustálé nabádání ke zvrácené mravnosti, nevyrované protagonistky s neustálou nutností si něco dokazovat, antirasismus, chlapi maskuliní jako vyblité zelí a CGI průjem, kam se podíváš. Z toho, co byl pro nás hlavní zdroj zábavy po celé dekády, se stal domácí úkol. Chcete vidět nového Thora? Smůla, první se musíte podívat na 12 předchozích (a velmi špatných) filmů a 8 seriálů na předplaceném Disney +, aby vám vůbec děj dával smysl. Chcete se ponořit do světa našeho slovanského pokladu Zaklínače? Namísto toho vás čeká feministická power fantasy o skupině tlustých psychicky labilních černošek a lesbická romance do posledního detailu (Ciri je gay, jen tak mimochodem, kdybyste na to na minutu zapomněli). Geralt z Rivie je pouze ve 20 % scén, ve kterých víceméně jen stojí v rohu a je sidekickem Yennefer, která polovinu času chytá hysterický záchvat v lese. Paráda. Nebo chcete jít do světa sci-fi a trochu si zasentimentovat u nového Tronu? Čeká vás akorát další girlbossing, Jared Leto a jeho jediný výraz, který rotuje už posledních 20 let a naprostý retcon, protože původní příběh a postavy se nehodily do moderní agendy.
Mohla bych takto pokračovat do nekonečna, ale od toho tady dnes nejsme. Zkrátka a dobře, seriály jsou zabité, kina krachují, kinematografie umírá. O to větší je překvapení, když náhodou objevíte snímek, který dělá vše úplně naopak. Hlavní postava je Chad s mečem v klasickém questu dobra proti zlu, naprosto chybí fúrie, která ho potřebuje poučovat o matriarchátu. Použity jsou pouze praktické efekty a nic z toho se nebere vážně. Mluvím samozřejmě o remaku/rebootu klasického osmdesátkového filmu:
To se takto jednou Slash, kytarista Guns N‘ Roses, rozhodl, že už ho současná kinematografie sere natolik, že si natočí svůj vlastní film. Částečně to zatáhl finančně on, částečně kanadské studio Hangar 18 a zbytek dodali samotní fanoušci původního snímku skrz crowdfunding. Najal si scénáristu béčkových filmů Stevena Kostanského a do hlavní role nechal obsadit zkušeného martial artistu a kaskadéra Daniela Bernhardta, který se proslavil zejména jako profesionální záporak starých akčňků, kde v devadesátkách a ranných dvatisíckách bojoval proti legendám jako je Chuck Norris, Jean-Claude Van Damme, Sylvester Stallone, Jason Statham a Keanu Reeves. Nízký rozpočet limitoval film v CGI, které musely nahradit levnější praktické efekty. Na papíře tento koncept vypadá všelijak, ale výsledný efekt vyšel na výbornou.
Děj je až triviálně jednoduchý. A víte co? Mě to nevadí. Asociálný týpek s mečem za doprovodu mírně jebnuté roguny a neschopného trpasličího mága se vydává na quest zabít demigoda a zachránit svět. Jsou dny, kdy opravdu nemám zájem desítky hodin studovat komplikovaný lore a výhoda Deathstalkera je ta, že ho můžete vložit do prakticky jakéhokoliv generického fantasy světa jako je Middle Earth, Forgotten Realms, Wiedźmin nebo The Elder Scrolls a stále bude dávat smysl. V době, kdy se vše bere hrozně vážně, točit filmy stojí sta miliony a snaží se předat komplikovanou morální myšlenku, je velmi osvěžující vidět něco, co bylo očividně tvořené s jednoduchým cílem vyhovět divákům a prostě je jen dobře pobavit. Něco, co si můžete pustit s kámoši v pátek po práci, zapálit si u toho dobře ubalený špek (z legálně koupeného zákonem veřejně dostupného konopí, samozřejmě) a mít pohodový večer bez zbytečného stresu.
Deathstalker není hluboké dílo, ale v každé minutě je cítit, že se u natáčení všichni dobře bavili a měli naprosto na háku nějakou současnou politickou agendu. Daniel Bernhardt sedl do role lehce cynického bojovníka jako prdel na šerbel, praktické efekty měly v sobě kouzlo starých fantasy, kdy šlo více o příběh než o vizuální spektakl a scénář je vcelku vtipný a ne úplně stupidní. Stylově bych to popsala jako „Kung Fury potkalo Barbara Conana“. Polovinu filmu jsem se nemohla zbavit pocitu, že kdyby takto natočili Zaklínače, seriál by měl i úspěch a Hanry Cavil by si u toho šmakoval. Anebo možná jsem divná, sentimentální a tak zoufalá ze současné produkce, že jsem nadšená i z nízkorozpočtového kanadského béčka, kde natestosterovaný borec šermuje osmičepelovým mečem. I to je možnost…
Zdroj obrázků: imdb.com
About The Author
