Máte rádi rozhovory s autory? Na co byste se jich rádi zeptali? Já si s tím lámu hlavu při každé přípravě. Dnes tu pro vás mám autorku Casey Jones, které u nakladatelství Fortuna Libri vyšla v březnu tohoto roku romance Srdce v plamenech.
Knižní díra: Po přečtení Srdce v plamenech musím říct, že smekám před Vašimi nápady. Zahrnout tolik témat, a že je jich hodně vážných i dramatických, do jedné knihy, je úžasné. Proto mě docela mrzel malý stránkový rozsah. Tím pádem se hned na úvod nabízí všetečná otázka: Bude pokračování?
Casey Jones: Zrovna připravuji pro nakladatelství anotaci druhého dílu, tak doufejme, že budou jeho vydání hvězdy příznivě nakloněny. 😊
Knižní díra: Podařilo se Vám vystřihnout komplikované a úžasné hlavní hrdiny. Kde jste čerpala inspiraci?
Casey Jones: Všude kolem nás. Největší inspirací je podle mě vždycky reálný život a skuteční lidé. Dívám se a poslouchám. Kdekoli, třeba i ve frontě v supermarketu, při cestě vlakem, v restauraci nebo kavárně… Snažím se vnímat, jak a o čem lidé přemýšlí, jak některé věci prožívají, a jaká slova používají, když popisují své pocity. Tyhle útržky z běžného života mě při vytváření postav nasměrují k dalšímu přemýšlení a pátrání, třeba v článcích a publikacích, které se věnují nějakému jevu z psychologického hlediska.
Knižní díra: Základní téma/prostředí pro knihu Srdce v plamenech jsou hasiči. Máte s nimi nějakou osobní zkušenost?
Casey Jones: Naštěstí u nás zatím nikdy nehořelo, takže přímou osobní zkušenost nemám. Mám v rodině jen nějaké dobrovolné hasiče, ale prostředí jsem vybrala podle toho, kam a proč měli směřovat hlavní hrdinové. Myslím, že úplně první impuls byl blog jednoho Američana, který přišel při požáru prakticky o celou rodinu – je to už pár let, co jsem na něj narazila, a to, jak popisoval své pocity, výčitky, traumata a svou snahu překonat tak strašlivou tragédii na mě hodně emocionálně zapůsobilo.
Knižní díra: Jaký jste typ autora? Když Vás chytne múza, píšete bez ohledu na místo či čas? Nebo se Vám lépe píše ráno, večer – sednete si k počítači ve zvolenou dobu a nápady přijdou?
Casey Jones: Pro mě je hlavní část práce vytvoření postavy. Úplně mimo „papír“, tedy mimo klávesnici a displej. Jakmile je hotová a já vím, jaké má vlastnosti, co ji formovalo, čím prošla a po čem touží, začne si svůj příběh psát už vlastně sama a nutí mě ho zaznamenat, takže samotnému psaní předchází spousta týdnů přemýšlení a vzájemného seznamování se s hrdiny… no a pak přijde moment, kdy jsou natolik „reální“, že sednu k počítači a nevstanu od něj, dokud neodvyprávějí to, co chtějí říct.
Knižní díra: Co považujete při psaní knihy za to nejobtížnější?
Casey Jones: To, aby byly všechny postavy věrohodné a „konzistentní“. Jako čtenáři mi nejvíc vadí, když se hrdina najednou začne chovat jinak než by se osoba s jeho charakterem, minulostí, zkušenostmi a tak dál pravděpodobně zachovala v reálu. To se týká i jeho mluvy. Pokud je hrdina univerzitní profesor, bude se nejspíš vyjadřovat jinak než patnáctiletý sprejer z ghetta, ale zároveň se nebude vyjadřovat stejně v práci a stejně na večírku po pár skleničkách alkoholu. Na dialozích v beletrii se podle mě nejlépe pozná, kdo „odposlouchává život“ a kdo nechává postavy promlouvat jen svým vlastním hlasem a slovníkem.
Knižní díra: Doma (i v práci) mi přezdívají královna lepíků. Tomu, kdo je vymyslel, bych dala Nobelovu cenu! Píšete si poznámky, nápady, připomínky to notesu, telefonu, nebo také na ty barevné lepící záležitosti?
Casey Jones: Do telefonu. Ten mám u sebe pořád. Protože nerada překlikávám mezi spoustou oken a aplikací, používám „mrtvou duši“ na Messengeru: facebookový profil, který není nijak aktivní, ale slouží mi jako odkladiště nápadů, poznámek, odkazů, memů… zkrátka všeho, k čemu se chci vrátit nebo to nějak využít při práci a na co narazím během dne. Když pak v klidu sedím u notebooku, otevřu si zprávy na Messengeru a přepíšu to, co se týká aktuální práce do souboru s poznámkami.
Knižní díra: Když odbočím od tématu psaní, jak to máte se čtením? Čtete ráda? A jaký žánr?
Casey Jones: Jsem poměrně vášnivý, ale s postupujícím věkem stále víc vybíravý čtenář. Času na beletrii je bohužel čím dál míň, to se snažím řešit audioknihami – ideální věc do auta! Když zůstaneme u beletrie, mám ráda knihy z míst a dob, které neznám a nemohla jsem osobně prožít, nejlépe od autora, co tu osobní zkušenost měl/má. Nikdy mě moc neoslovilo sci-fi a fantasy, ale jinak se nebráním vlastně ničemu.
Knižní díra: Bez čeho si neumíte představit svůj den?
Casey Jones: Ufff, těžká otázka. Bez kafe, bez lidí, které mám ráda, a bez nějakého příjemného zážitku. To může být i četba dobré knihy.
Knižní díra: Na závěr by mě zajímalo, které tři knihy byste si s sebou vzala na pustý ostrov?
Casey Jones: Tak to je ještě těžší otázka. Ale když už bych musela vybrat jen tři, byly by to Netrpělivost srdce od Stefana Zweiga, U rodinného krbu od Émila Zoly a Léčba neklidem od Sakiho.
Knižní díra: Moc děkuji za rozhovor!
About The Author
