Rozhovor s Honzou Slívkou: „Nejraději bych se při psaní zavřel do temné místnosti bez oken a jakékoliv elektroniky.“

V poslední době se vyjma recenzí věnujeme i rozhovorům. Je to velká výzva a také výstup z komfortní zóny. Dnes se pokusím dotazy zasypat Honzu Slívku. Jeho Likvidátor mě nalákal svou obálkou, kterou vytvořil Jiří Arbe Miňovský. Titulek k recenzi zněl: Láká sexy obálkou a mokré sny průměrného zvrhlíka dojdou naplnění. Masomlejnek: Srab se tváří na první pohled trochu víc akčně, ale více se dočtete v recenzi.

Knižní díra: Na úvod zdravím a ráda bych poděkovala, že ačkoli je Masomlejnek: Srab fantastika líznutá sci-fi s tématikou cestování napříč vesmírem, není čtenář nijak zahlcen a umlácen technickými detaily a vysvětlováním, jak je co možné, jak to funguje či nefunguje. Kde čerpáte inspiraci? Vlastní fantazie, filmy, knihy, hry, nebo jiné?

Honza Slívka: Hezký den přeju. S technikáliemi se bohužel musím při psaní až skoro násilně krotit. Rád si totiž právě technické detaily svých příběhů promýšlím až do posledního detailu. Nejraději bych je dal do knihy vždycky všechny, ale pak by to nebylo ke čtení. Už v Likvidátorovi jsem to trochu přehnal, ale tam jsem potřeboval vysvětlit pravidla světa, ve kterém se plánuji pohybovat ještě několik knih.

Hry žádné nehraji, ale odmalička rád čtu sci-fi i fantasy a ani dobrým filmem nepohrdnu. Takže prvotní impulz přichází většinou asi odtud. Například uvidím tři filmy, ve kterých řádí zombie. Jedna rychlá, jedna pomalá a jedna zmutovaná. Ani jedna mi tak docela nesedne, takže nastupuje fantazie. Vymyslím si vlastní zombii a tu pak zasadím do svého příběhu.  😊

Knižní díra: Na Luzné se rozjel parádní masakr. Čtivá a svižná akce, parádní dialogy a zajímavé charaktery. Nesmírně se těším na pokračování. Co je podle vás těžší? Psát knihu, která stojí sama o sobě, nebo sérii? Dá se to vůbec srovnat?

Honza Slívka: Jsem rád, že se Vám kniha líbila. Moc děkuji.

Série je podle mě nejtěžší. Opravování mi trvá hrozně dlouho a u třetího dílu už ani nevím, co všechno jsem si vymyslel v tom prvním. Je to pak hrozný zmatek. Jednodušší je napsat samostatnou knihu, nebo ucelené knihy, které na sebe okrajově navazují. Lidé jsou spokojení a vy můžete posléze odbočit, kam jen budete chtít.

Knižní díra: Chci zpátky na Luznou, protože ponořit se mezi řádky byl po náročných pracovních dnech skvělý balzám! Masomlejnek by měla být podle všeho trilogie a protože my, čtenáři, jsme ukrutně netrpěliví, už se peče pokračování? 

Honza Slívka: Druhý díl už jsem do Epochy zaslal, a pokud vím, plánuje se vydání někdy na podzim. Třetí díl zatím opravuji, ale je to vážně zdlouhavé. Obzvláště přes léto. Jestli všechno klapne, jak by mělo, vydání snad proběhne příští rok na jaře. Aspoň doufám. Sám se toho nemohu dočkat. 😊

Knižní díra: V Likvidátorovi i Srabovi se mi líbila i erotika a musím ji pochválit. Jsem celkem velký zvrhlík, takže je na můj vkus ještě docela umírněná. Jakou nejsprostší knihu jste zatím četl?

Honza Slívka: Po pravdě jsem četl tak maximálně pár knih s erotickým nádechem. Nic víc. Raději preferuji tvrdé porno na internetu. 😊 Myslím, že ve zvrhlosti bychom spolu mohli hravě soutěžit. Problémem je, že některým čtenářům erotika tvrdšího rázu moc nesedí. Snažím se v tomto směru hodně krotit a zůstat někde uprostřed.

Knižní díra: Jste autor, který ke své práci potřebuje absolutní ticho, nebo vám naopak hraje rádio, televize?

Honza Slívka: Ticho je ideální. Nejraději bych se při psaní zavřel do temné místnosti bez oken a jakékoliv elektroniky. Bohužel, v podstatě nikdy se mi tohoto luxusu nedostane. Kolem je prostě pořád moc lidí a hluku.

Knižní díra: Máte nějaké autorské rituály? Sportovci jsou tím pověstní. Platí to i pro spisovatele? 

Honza Slívka: Rituály asi žádné neprovádím. Spíše mám problém udržet pozornost. Můžu celý den psát jeden příběh, ale večer před spaním si v hlavě přehrávám děj úplně jiného. Budoucího.

Knižní díra: Závěrečná otázka z jiného soudku – patří ananas na pizzu a mělo by být trestné míchat kečup s tatarkou?

Honza Slívka: Jasně že ananas patří na pizzu. Dvacet deka těsta, trocha rajského protlaku, půl kila šunky, čtvrt kila sýra od každého druhu a jedno kilo ananasu. To je ideální recept. Jiná pizza ani nemá smysl.

Kečup ani tatarku jako dochucovadla neuznávám. A jestli si je nějací úchylové navíc míchají, jako třeba moje manželka, zaslouží gilotinu. Hořčice a křen jsou vrchol kulinářství. Tyhle dvě dokonalé propriety se dají konzumovat zvlášť i dohromady. Jenže, proč vlastně používat nějaká ochucovadla? Pouze tím lidé zbytečně zastírají tu dokonalou chuť masa, které zrovna konzumují. 😊

About The Author