Někdy se stane, že si k recenzi vyberu knihu, která mne naláká anotací. Když k tomu přidáte líbivou obálku a jméno autora, který je vcelku oblíbený, nemělo by být co řešit, ne? Robert Jackson Bennett napsal trilogii Božská města a se Záhutím, svou novější trilogií, evidentně cílil i na mladší publikum mající rádo rovnoprávnost, LGBT témata a tak podobně. Jak se mi nakonec Čaropisci líbili?
Sancie je mladá zlodějka, která přežívá ze dne na den. Naštěstí patří ke zlodějské elitě, nejlepší z nejlepších. Když tedy ukradne krabičku, kterou nesmí otevírat, začnou se dít věci! Kupecké podniky, které díky skribování, pozměňování reality, vládnou městu Tevanne, mají o krabičku zájem. Jenže které? A proč při tom umírá tolik lidí? Do čeho se to Sancie namočila, že bude muset spojit síly s lidmi, kterým by se jinak, až na výjimky, vyhnula?
Četla bych Čaropisce, kdyby…
… nešlo o recenzák? Upřímně začátek příběhu mladé elitní zlodějky je náročný. Zaujme, ale táhne se. Kdybych si knihu koupila, v tuto chvíli bych ji nejspíš odložila, že ji dočtu jindy. Místo toho jsem si však projela komentáře na Databázi knih a čekala. Poznávala jsem mezitím tunu míst, jmen, seznámila jsem se povrchně se skribováním a legendami. A pak se to stalo! Jako kdyby někdo zasunul klíč do zámku a příběh začal zářit a pulzovat…
V tu chvíli jsem byla ráda, že vím, kdo je kdo – Sancie, Klef, Berenika, Gregor a další. Díky tuhému startu jsem si ke každému přiřadila vlastnosti, které autor nemusel psát. Stačilo, že postavy nechal žít a jednat svou vlastní vůlí. Díky tomu působily plasticky, dialogy nebyly kostrbaté, a když došlo na akci, nemuselo se nic dopodrobna vysvětlovat – čtenář tuší, kdo bude co dělat. Rychlejší pasáže střídaly ty o teorii světa – o skribování a o tom, jak co funguje. Rozhovory byly náročnější i díky tomu, že hrdiny většinu času tlačil čas. Málokdy se Bennett zapomněl a tlak vynechal. Zapojení moderních témat se postavy zhostily se ctí a nenásilně.
První díl to má vždy těžší…
Realita, která kolem Sancie vládla, poskytovala čtenáři dostatek prostoru pro vlastní myšlenky ohledně zobrazení světa, kam spějeme a nebo jak sebe sami vnímáme. Vybudovat něco tak monstrózního jako Tevanne muselo dát dost práce, protože uličky musely navazovat, kanály mít své sítě a funkce. Do toho pak byla maličkost nacpat malou zlodějku a nechat ji hopsat tam a zpátky. Jako základ pro pokračování tak Čaropisce vnímám jako dobrý stavební kámen, ovšem maličko slabší, než na co jsem u nakladatelství Host zvyklá. I když mne nadmíru nadchlo pozměňování reality a příběh měl otevřený konec, necítila jsem potřebu vyskočit a běžet si koupit další díl.
Tím chci říci, že pokud o někom víte, že má rád fantasy knihy, propracovaný svět, Čaropisci by mohli být skvělým dárkem. Robert Jackson Bennett píše poutavě, skládá věci logicky, kroky postav v rámci jednoho dílu navazují. Konec je sice otevřený, ale dokáže uspokojit. Nebo naopak nakopnout do dalšího čtení.
About The Author
