Nakladatelství Epocha tentokrát přišlo s nenápadným kouskem s velmi minimalistickou obálkou. Ta mi evokuje mé vlastní tetování. Liší se květina a odpadlé okvětní plátky už jsou v mém případě dva. Mirka Rezlerová přichází se svou prvotinou a bez okolků se pouští do vážných témat. Podaří se jí zaujmout?
Už půl roku se Adam marně vypořádává s tragickou ztrátou své milované manželky. Jediné, co ho každé ráno nutí vstát z postele a odklonit se od nastavené dráhy promiskuitního alkoholika, je jeho pětiletý syn Kryštof. Zvrat v jeho životě ale nastává, když se seznámí s energickou a o patnáct let mladší volnomyšlenkářskou Broňou. Ta jej zavede do svého světa, vrátí mu na tvář úsměv a Adam konečně navazuje nové vztahy. Vztahy, které nečekal, že ještě někdy přijdou, že vůbec kdy přijdou, a které jeho dosavadní způsob žití převrátí naruby.
Mirka Rezlerová dokáže mimořádně citlivě zachytit syrové lidské emoce. Nepřikrašluje, nebagatelizuje, ale ani nepřehání. Čtenáři nabízí nelehký pohled do nitra muže, který se potýká s obrovskou ztrátou, krizí ve všech oblastech, vlastní nezralostí a dalšími překážkami.
Adam není typickým hrdinou, kterého byste okamžitě milovali. Spíše vás svým chováním nutí k zamyšlení. Názorně ukazuje, že ne každý zvládá životní rány stejně a že cesta zotavení je velmi individuální. Kniha se dotýká závažných témat jako je truchlení, hledání sebe sama, smyslu života, alkoholismus, promiskuita, sobeckost, krize vlastní identity i sexuální orientace. Nezůstává na povrchu a nebojí se nahlédnout do složitých lidských emocí.
Jde o intenzivní výpověď o ztrátě, bolesti, ale především o naději a schopnosti znovu povstat ze dna. Mirka Rezlerová předvedla pozoruhodný autorský potenciál – na 328 stranách dokázala odvyprávět příběh, který nejede podle zajeté šablony. Je čtivý, nechybí zajímavé zvraty a udělá radost milovníkům naděje a světla na konci tunelu. Stejně tak je ale důležité zmínit, že některé dějové náhody působí příliš uměle. A našly se i části, které by si zasloužily více pozornosti a rozvedení, aby nepůsobily trhaně a na sílu.
Závěrečné hodnocení se tak pohybuje v rozmezí 3,5 až 4. Adam stojí za pozornost. Nabízí prostor pro diskusi a ukazuje – i na samotných reakcích čtenářů – jak (ne)tolerantní jsme vůči někomu, kdo se vyrovnává se ztrátou, a máme tendence posuzovat schopnost takového člověka zapadnout zpět do zajetých kolejí podle vlastních měřítek. Jenže jde o tak silnou životní zkušenost, která vám naprosto přehází váš svět, že to nejde škatulkovat, soudit, ani porovnávat. Mé dojmy ze čtení jsou vesměs pozitivní a nějakou chvíli ve mně rezonovaly. A i když mám výhrady, důležité jsou emoce, které ve mně Mirka Rezlerová dokázala vyvolat. Jsem vážně zvědavá, co si připraví příště.
zdroj obrázku: Nakladatelství Epocha
About The Author
