Na přebalu knihy Zakázané ovoce najdeme mimo nakousnutého jablíčka i “Sex, žhavé, hříšné” a v anotaci zmiňuje nebezpečného muže Jacka. Nečekala jsem žádnou dark romanci, i když v průběhu čtení jsem si říkala, kde vlastně hranice mezi klasikou a dark leží …
Šiková a vlastně i úspěšná Annie nemá čas na vztahy. Navíc nikdy s žádným mužem nepřeskočila jiskra. To se změní, když pozná Jacka. V baru. A podlehne mu. Záhy se však ukáže, že to, co mělo zůstat v hlavě jako sladká vzpomínka, se může rozrůst. Protože i když z hotelového pokoje odešla bez rozloučení či předání telefonních čísel, Jack se znovu objeví.
V románech se většinou setkáme s hrdinkou, která má nevěrného manžela. Je zdrcená a my jí pomáháme. Co když ale budeme tentokrát stát na straně milenky toho manžela? Pokud máte problém s tím, že se ženatý muž zaplete, knihu raději vraťte do regálu a koukněte se na jiná díla, jimiž vás Jodie Ellen Malpas dokáže zaujmout. Mě autorka Zakázaným ovocem zavrtala do křesla a nepustila, dokud jsem nezjistila, jak to dopadne. Nevyhneme se totiž žádným klišé – morálka, svědomí, výčitky, tlak přátel nebo klasika – manželka, se kterou se chlap rozhodně rozvede.
U poloviny příběhu jsem skřípala zubama. Právě kvůli tomu, že Jack sliboval a mluvil jako klasický záletník. Vadil mi Jackův přístup k Annie a byla jsem zoufalá, že takhle chlapi oblbují mladé holky. Autorka nás příběhem provázela v ich formě, znali jsme myšlenky jen a pouze Annie. A tím pádem i pocity, výčitky a vše, co taková láska obnáší. Sama jsem byla jeden čas milenkou a hodně mne bolelo, když jsem se dozvěděla, že můj ženatý milenec má děti. Utla jsem to okamžitě, protože mojí stopkou byly ty děti. Možná i proto jsem Annie chápala. A možná proto mi vadilo, že se na Jacka upnula. Nechápala jsem to. Sama jsem tehdy věděla, že jde o vztah-nevztah. Nefixovala se na onoho muže (bylo mi 21).
To, že jsem knihu dočetla, i když mnou rezonovala tak silně, že pomalu vibrovalo křeslo, jen značí, že Malpas umí svým textem pohltit. Dokonce i v češtině zněly sexuální pasáže dobře, chemie šla cítit, jiskření probíjelo stránkami. Závěr nabyl epických rozměrů a líbil se mi. Mám ráda sklony k dramatu, pokud jde o romance. I když jsem Jacka půlku knihy tolerovala jen kvůli vzhledu, ke konci mi to více než vynahradil, když ukázal i duši.
Všichni chceme, co nemůžeme mít. A pokud je to zakázané, chceme to o to víc. Zakázané ovoce se Malpas moc povedlo a myslím, že se vůbec nemusí bát kritiky toho, co zobrazila. A moje pocity ohledně manželky, Stephanie? V tu bych se pro změnu teď proměnila já, pokud by se někde objevilo moje mladší já a doráželo mi na manžela. Ale chápu, že na poškození vztahu musí být dva (nebo tři, pokud počítáte i tchyni). Díky, Jodie, že jsi Zakázané ovoce napsala a jak jsi své postavy nechala bojovat.
About The Author
