S autorem Romanem Burešem jsem se “seznámila” u prvního dílu Propasti času. Příběh jsem si zamilovala. Jeden bookstagramer navíc postoval další kousek Bureše – Infernum, že to je pecka. Já trošičku váhala, přece jen německé nacisty moc nemusím a nad holokaustem nepřemýšlím, protože bych se zbláznila. Ovšem po přečtení Vítejte v Pekle můžete vzít jed na to, že se do díla pustím co nejdřív to půjde!

Vítejte v Pekle je soubor povídek z různých časových období Burešovy tvorby. Každá je maličko jiná, ale také v nějaké formě obsahuje peklo. Sama bych knihu doporučila každému, kdo si není jistý, zda jej autorovo dílo obecně zaujme. Já osobně jsem se zamilovala víc, než jsem si myslela. Z každé povídky dýchá Burešův um. Decentní, inteligentní, sarkastický styl se ukáže jak v pohádce, tak v apokalyptické smršti. Jeho hrdinové se vyznačují ledovým klidem, dobrým srdcem (ok, Neffi) s jakýmsi odevzdáním a smířením. Což jen podtrhuje tu jistotu, s jakou jednají. Výjimky potvrzují pravidlo!
Která povídka se mi líbila nejvíc? Upřímně, skoro každá. Vážně! Že to u 14 povídek není možné? Přátelé, tohle je Roman Bureš a u něj je možné všechno! O lidském dobytku a Za Sofii mají společné jmenovatele v podobě Ronana a pekla. Po jejich přečtení jsem si v knihovně hledala Infernum okamžitě. Fantasy zpracování protkané lidským zlem a pekelníky, nadpřirozenými skutečnostmi a psy. Střídání pohledu Ronana a ďábla v první povídce, zajímavé setkání v druhé. V obou jde silně o spravedlnost. Svým způsobem šlo o pohádku pro dospělé. O to větší šok nastal v povídce Jsem v hajzlu. Jednohubka, která pobavila a nakonec šokovala. Obrovo přání bych se nebála přečíst i synovi. Což o to, já bych mu přečetla i první dvě ukázky, ale kdyby “byl normální”, pohádka plná vtipných jmen a kouzel by jej pobavila taky – protože byla pro děti. Panenka údajně vyšla v českém časopise Playboy a z mého pohledu byla nejslabší. Samozřejmě že autorův styl šel rozpoznat v cynismu situace, ale čekala jsem víc sexu. Pěkná kérka mě solidně naštvala. Gradace děje i finále pecka! Jenže já bych chtěla vědět víc! To je ostatně u Romana Bureše problém vždycky – zaháčkuje vás a vy zoufale toužíte po více slovech.
Třetí den a Botička jsou povídky, které spolu tak trošku souvisí. První zmíněná se mi nelíbila. Byla moc depresivní. Tu jedinou jsem zvažovala, že nedočtu. Oproti tomu “její pokračování” po letech v povídce druhé bylo zajímavé, mělo jasnou myšlenku a směr a přečetla bych o tom celou knihu. I to legionářské fiasko by si nakonec užila! Serena a Neffi zobrazují, co ti dva dělali, než nastala Propast času. U Sereny jsem byla ráda, že jsem dozvěděla o tom, co ji vedlo k boji. Neffi si mne ani přes svoji lidskost ve své povídce nezískal. Holt to v Propasti času dost posral. Každopádně zrovna v jeho pasážích jsem znovu ocenila, že se autor umí odvázat i po sexuální stránce. Se zmíněnou trilogií Propast času souvisí i další kousek Spasitel. Pro mne to bylo velké wow. Jasně, trošku to “kazil” spoiler, ale upřímně – kdo z vás, kdo se začetl do Propasti času, by to nečekal? A ten závěr? Valte si Vítejte v pekle koupit, protože to se jinde nedočtete!
Některé z povídek již byly publikované v časopisech, ale mně to vůbec nevadilo. Ocenila jsem náhled do autorovy tvorby a možnost jej více poznat. Poslední tři povídky jsem doslova vdechla. Tiskovka mne zaujala, ale nenadchla. Každopádně ukázala, že Bureš dokáže vymyslet cokoliv a depresivně to směřovat k oblíbenému tématu konce světa. Nemesis byla jediná povídka, u které mi bylo zle. Ne kvůli drasťárnám, ale protože šlo o katastrofický scénář dotažený do posledních detailů. Rovněž zahrnoval i pouto mezi člověkem a psem. A u toho jsem si říkala, že Bureš je fakt bůh. Na “toho” si pak zahrál na konci v poslední povídce Vítejte v Pekle. Nedokážu se rozhodnout, zda mne více bavila, nebo jsem byla smutná z toho, jací lidé se v ní vyskytovali. Jasně, ten nádech humoru byl obrovský. Ale dost mě sebrala Nemesis a tón, jakým Bureš promlouval skrze Adama v pekle. Nad čím uvažoval. Taky na mne dolehla tíha konce knihy… Vítejte v Pekle rozhodně doporučím každému, kdo hledá inteligentní fantasy či historické romány – jako ukázku toho, co Roman Bureš umí a proč si jeho díla kupovat.









