Na pokračování Obřadu jsem se těšila. Carmen Mola zanechala cliffhanger, který člověka nenechá chladným. A nenechal ani Elenu, když viděla svého osm let pohřešovaného syna na hrůzostrašném videu …
Jde vidět, že pánské trio v pozadí pseudonymu autorky Carmen Mola, se živí i scénáristikou. Kniha Purpurová síť je rozdělena do několika částí, jakoby šlo o seriál. Každý úsek skončí malým pozitivem, které ale odkrývá další zlo a zvyšuje čtenáři tep. Navíc se díky pár stránkám na každém “začátku” setkáváme s historií únosu Lucase – syna Eleny. Přestože Mola začíná akcí, kdy se IT babička oddělení snaží rozkrýt Purpurovou síť a najít zdroj vysílání, první polovina knihy se maličko vleče. Hlavní komisařka má spoustu tajemství a svou neupřímností a buldočí tvrdostí najít syna proti sobě poštvává nejen čtenáře.
V druhé polovině příběhu nasadí celý tým oddělení násilných zločinů vysoké tempo a knihu jsem odkládala jen nerada. Líbily se mi postupy a infiltrace. Jako bych sledovala akční seriál, který má nejistý konec. Do poslední chvíle nevíme, kdo je vůdce, kdo je zlý, kdo je zmanipulovaný. Na povrch vyplouvají pocity, které Elena nezvládá zpracovat. Detaily ze strany pachatelů jsou kusé, spolu s policií je sbíráme jako drobečky a modlíme se, abychom složili rohlík.
Od prvního dílu, Obřadu, se v Purpurové síti sbližujeme nejen s Elenou a tím, jak se vypořádat se skutečností, kam se Lucas dostal. Poznáváme více i zbytek týmu – především starého mládence Orduna, mladého krasavce Zarateho a tvrdou Chescu. Vztahy mezi nimi se zmítají od velmi pozitivních k vyčerpaným. Popravdě přiznávám, že mne Elena většinu knihy štvala, nechápala jsem Zarateho a pomalu začala sympatizovat se zbytkem týmu. Otázky, především a hlavně, morálky a přijímání zla a lží mi vrtaly hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení Purpurové sítě. Mola čtenáře opravdu psychologicky zatížila a kdo chtěl, ten by mohl mít z knihy zlé spaní. Přece jen nás autorka ušetřila největšího pekla, ale to, co naservírovala, dokáže citlivé duši ublížit. Proč? Protože tohle se ve světě klidně může právě teď odehrávat.
Na Purpurové síti si cením ucelenosti. To, co Mola nakousla v Obřadu, to v druhém díle ukončila. Nepotřebovala nás tahat za fusekli a navnazovat na pokračování. Styl a osobitost autorů je totiž zárukou, že po třetím i čtvrtém díle (pokud česky vyjdou) znalec Obřadu i Purpurové sítě okamžitě sáhne. Jako dárek, protože kniha je sázka na jistotu, Purpurovou síť doporučuji. Mola nic z předchozí knihy neprozradí, vztahy v týmu se budují dál a knihy mohou existovat i jedna bez druhé. Ale jakmile přečtete jednu, budete chtít všechny.
About The Author
