Ačkoliv si nikdy na překlady a výběr titulů Hostu nemůžu stěžovat, Graham Masterton si bude držet prvenství! Ono se to má totiž tak: kdysi dávno jsem četla první a druhý díl série s komisařkou Katie Maguire. A letos jsem si nějakým záhadným způsobem, aniž bych se na minulé recenze mrkla, myslela, že mám autora ráda a píše (na můj vkus) dobře. Omyl jak vrata!
Katie Maguire se ocitá uprostřed války gangů v Corku, rozpoutané brutální smrtí soudce. Město se propadá do spirály násilí a irská komisařka musí najít odvahu bojovat za svůj domov. Po tolika ztrátách je otázkou, zda je Katie tentokrát ochotna obětovat skutečně všechno. Anotace (která je mnohem delší) naláká, o tom žádná. Slibuje krvavou řež a komentáře na Databázi knih to potvrzují. Proč jsem tedy nespokojená?
Kde mám začít? Asi jako první mne zarazil vypravěčský styl Mastertona. Nevím, zda je to tím, že série vystřídala překladatele, nebo tím, že sama upravuji text do české podoby a jsem přecitlivělá. Tak či onak, knihu jsem odložila. Při druhém pokusu jsem zatla zuby a počkala, než se autor rozjede – to pak stylistiku příliš neřeším. A Masterton umí psát čtivě, vtáhnout do děje a zaujmout, o tom žádná. Jenže píše jinak – většina autorů brutálních detektivek se drží komornějších scén, ve smyslu, že vyšetřují jeden zločin. V Poslední kapce krve Katie Maguire vyšetřuje minimálně čtyři brutální zločiny a do toho všeho řeší osobní trable neskutečně obludných rozměrů. Všechna čest autorovi, že to ukočíroval.
Možná bych děj mohla nazvat dobře ochuceným gulášem. Jelikož Katie a její tým vyšetřoval mnoho případů (což dodávalo na autentičnosti, policie nikdy neřeší jen jeden případ), Masterton nám asi chtěl přiblížit zázemí, a proto se dost často objevily situace, které sice lehce dovysvětlily problém, ale daly se ukázat i jinak. Protože třeba co se týká “Velké pětky” – to v mém případě vyvolalo neskutečné množství otázek a bylo uvěřitelné asi jako že prasata umí lítat. Dále tu máme válku gangů – v průběhu děje nesledujeme jen komisařku a její tým, prostor dostali i hlavní bossové gangů a jejich partnerky. A víceméně to vyznívalo jako plány školkových dětí, kdo komu zítra zboří bábovičku. Ke konci knihy už situace gradovala natolik, že jsem nevěděla, zda se smát, nebo knihu opět odložit. Nakonec zvítězila zvědavost – chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne, když má jít o finále série (nejde…). Vždycky mne zajímá, koho jak odhadnu a tipuji i výsledné rozuzlení. Poslední kapka krve mi nabídla hned několik případů a musí říct, že u té s gangy mne Masterton převezl v pozitivním slova smyslu. V jiných směrech už tolik štěstí neměl.
No a pak tu máme samotnou postavu Katie Maguire, která u mne vzbuzovala rozporuplné emoce. Jistě jde o extrémně schopnou a krásnou ženu. Jenže jednala tak, že si člověk nebyl ničím jistý – věkem (někdy se chovala jako mladá žába, jindy jako zkušená čtyřicítka), postojem (ocenila jsem loajalitu a smysl jejích rozhodnutí u velkých věcí) ani věrností či orientací. Na druhou stranu u mne zvítězil fakt, že je extrémně inteligentní a nebojí se riskovat či hrát na obě sttrany. Šlo o velice osvěžující prvek policejního přístupu v detektivkách. Masterton asi jako jeden z mála ví, kam až může posunout hranici, aby mu ji člověk neomlátil o hlavu. Předchozí díly série si nepřečtu právě kvůli osobní historii Katie, ovšem hodně mne zajímá díl následující, po kterém sáhnu možná i v originále. Cliffhanger na konci Poslední kapky krve nechyběl a jsem napnutá jak struna, co nám Odplata ďábla přinese.
About The Author
