Jakmile se objeví draci, chci si o nich přečíst. Samantha Shannon se vyznamenala knihou Převorství u pomerančovníku. Nejspíše i na základě jejího úspěchu (můj vlastní odhad) se pak se čtenáři rozhodla podělit o to, co příběhu Převorství předcházelo. A vznikl román Den, kdy padla noc. Je celkem jedno, zda hádám správně či nikoliv. Příběh obsahuje draky a já toužila vědět víc. Že jsem na sebe upletla bič, jsem zjistila velice záhy.
Den, kdy padla noc bych označila za LGBT+ propagandu. V příbězích se jistě mohou vyskytovat stejnopohlavní páry. Ale aby téměř každý byl takový? A aby pomalu každá pátá osoba byla nebinární? Zpočátku mi to nevadilo. Kateřina Hajžmanová odvedla při překladu excelentní práci. Bravurně zvládla skloňování a já se jí hluboce klaním. Navíc tolik jmen, tolik osudů, tolik myšlenek – přeložit to všechno tak, aby z toho vznikl český příběh, muselo stát hodně sil a já jsem jí za to vděčná.
Pojďme ale na Den, kdy padla noc pohlédnout jako na celek. Mrkneme se na pozitiva. Samotný příběh má 877 stran, na které navazují jmenný rejstřík a časová osa. Zde musím vyzdvihnout, že ani jedno ani druhé neobsahuje spoilery. Dá se tak využít během čtení jako záchytné lano. Rovněž mapy na předsádkách pomáhají sledovat putování postav, wrymů i draků. Nejsou kompletní, ale jde o detail, který čtenář rád odpustí – protože už je víceméně ponořen v ději. Pocity, které postavy zažívají, jsou uvěřitelné a lidské. Chemie mezi hlavními protagonisty vyznívá skvěle a v tomto případě jde o krásná milostná dramata. Sexuální scény znázorňuje Shannon jemně a procítěně – a je jedno, zda jde o stejnopohlavní styk nebo ne. Boje naopak autorka popisuje více detailněji a tím, že zahrnují i magii, působí impozantně. Nechybí odvážná gesta a hrdinské činy. Řekli byste si, tak tohle je pekelně dobré čtení!
Bohužel Den, kdy padla noc má i svou stinnou stránku. Pokud pomineme propagandu, dostáváme se do střetu s Převorstvím. Jde o sektu? Proč, i když je máme vnímat kladně, inklinujeme většinu knihy k negativním pocitům? Záporáci příběhu nejsou jen wrymové, čtenář brzy odhalí další. Na to, jak autorka své postavy buduje, je pak nechává padnout v krátkosti pár odstavců. Dokonce vytváří problémy i tam, kde být technicky vůbec nemusely. Největší zklamání mi však přinesli draci. Bylo jich málo. Navíc snové rozpravy dávají příslib něčemu velkolepějšímu, než jak se Shannon rozhodne linku zla vyřešit. Ke konci knihy jsem si kladla jednu jedinou otázku: Proč?!? Nějak mi asi dlouhým čtením, protože rozvláčné a politicky zamotané vyprávění plné pletichaření mi dalo zabrat, uniklo, co bylo gró celé akce. Samozřejmě že velké množství postav bylo přidáno proto, aby dokreslilo pravé povahy našich hrdinů. Ale aby každá osoba měla své pevné místo, aby šlo o dobrý příběh, chtělo to ji zakomponovat natolik silně, aby měla kořeny. A díky tomu má kniha moc stran, je únavná a pořádné akce se dočkáme až v druhé polovině. Načež si začneme klást otázku “proč?” a je vymalováno.
Den, kdy padla noc mi slíbil draky. Jsou na nádherném přebalu, jsou spjati s příběhem Pomerančovníku. A zde zůstali využiti minimálně. Spíše než o ně šlo o politiku a gaye, lesbičky a transgender osoby. Přiznávám, že ke konci se v mém literárním nitru rozhostil mír. Vadí mi, jak byly životní osudy hrdinů vedeny. Odcházím s pocitem, že nešlo o čtení ale o boj. Drama střídalo drama, epické scény na sebe nenechaly čekat a celkový název knihy by vyzněl ještě lépe, kdyby bylo využito potenciálu jedné z postav. Den, kdy padla noc ale doporučím každému, kdo dokáže ocenit překladatelský um a nebojí se strategií nejen na bojišti, ale i v síních panovníků. Kdo touží po dracích, toho raději odkážu, aby se v nakladatelství Host mrknul na jména jako Gwynne nebo Ryan.
About The Author
