Po letech strávených psaním povídek (a testováním čtenářů) se v roce 2025 na pultech knihkupectví objevil debut Štěpána Tůmy Hluk noci. Jde o českou urban fantasy, žánr, který u nás prakticky nemá tradici. Na festivalu Knihostin v Litomyšli jsem měla možnost si s ním popovídat a po jeho rozhovoru na pódiu mne napadlo se zeptat na věci, které v dosavadních rozhovorech o knize zazněly jen málokdy nebo vůbec. Výsledek si můžete přečíst níže. Recenzi Hluku noci najdete tady.
Knižní díra: Píšeš od roku 2020, to je relativně nedávno. Co tě přimělo začít?
Štěpán Tůma: Nabízí se odpověď, že jsem od mala psal příběhy a četl komiksy… Tak odpovídá většina spisovatelů, ale myslím, že je to klišé. Člověk přece od útlého věku žije v pohádkách a příbězích, a proto cítí potřebu vytvářet vlastní. Touha vyprávět je koneckonců vrozená lidská vlastnost. To skutečné psaní u mě ale přišlo až později.
V roce 2020 jsem četl jsem knížku Postřehy z poslední řady, kde Neil Gaiman cituje Stephena Kinga, který cituje sám sebe a říká asi tohle: „Když napíšeš každý den 500 slov, za rok máš slušnej román.“ Tak jsem si řekl, vytrvalost, tu mám, to dám. To bude brnkačka. A bylo to tak „snadné“, že Hluk noci jsem napsal za čtyři měsíce, ale vyšel až v roce 2025. Mezitím jsem napsal přes třicet povídek a kolem dvaceti z nich publikoval. Na povídkách jsem se učil experimentovat s formou, stylem, nelinearitou vyprávění, charaktery. Taky jsem oťukal svoje texty u prvních čtenářů. Takže je to relativně nedávno, ale cesta to byla náročná.
Knižní díra: Jak poznáš, že máš/píšeš román a ne povídku?
Štěpán Tůma:Řekl bych, že povídka je podstatně sevřenější. Nemá moc postav a mnohdy extrémně záleží na první a poslední větě. Nápad, který v ní zpracováváš, musí mít jasnou linku a není moc prostoru uhýbat někam jinam. Zato román se větví, kroutí a jde si tak trochu svojí cestou. Taky v něm mají daleko výraznější místo postavy – charaktery. Musí být plastické, nečernobílé, lidské. Povídka může fungovat klidně v jediném dialogu. Román, to je hra o čtenářovu pozornost. Soupeříš s Netflixem, HBO a dalšími streamovacími platformami. Jdeš do střetu s filmem a divadlem, a to není sranda. Román tohle všechno musí ustát. Možná to je pro mě tím měřítkem. Je to text, po kterém čtenář sáhne navzdory všem snahám nechat se rozptýlit jednadvacátým stoletím.
Knižní díra: Před chvíli jsi na pódiu říkal, že první draft je vždy sračka. Ale kde je podle tebe hranice, kdy je hotový?
Štěpán Tůma: To je dost individuální. Znám autory, co román napíšou, doladí detaily, pošlou ho nakladateli a ono to vyjde.
My ostatní smrtelníci potřebujeme času víc. Pracuji na plný úvazek, mám rodinu a na psaní mnohdy není ani energie. Takže si chvilky s románem dost kouskuji. Trvá mi to celé déle a musím víc přepisovat, protože nemívám sezení delší než hodinku dvě. Ale vlastně mi to nevadí, spousta nápadů se mi rozleží mimo klávesnici a text je tak hodně dlouho živý. A úpravy a přepisy mě proto baví asi nejvíc. Už mám zdánlivě hotovo, ale finální text teprve vzniká a je to proces. Potřebuješ k tomu notnou dávku trpělivosti a pečlivosti.
Jsem ti neodpověděl, viď?
Do nakladatelství posílám zhruba pátý až šestý draft. Zkrátka, když už jsem s textem něco prožil, otestoval ho na beta čtenářích a cítím, že další práce na něm by byla už na úrovni vět (už bych jen přepisoval, co jsem přepsal xkrát, bez zásahu do děje a charakterů postav). Jestli text obstojí většinou nerozhodnou detaily, ale výrazné scény, tempo, postavy a svět, který ožije před čtenářem. Na drobnosti bude času dost, až na to sednete s profíky z nakladatelství. Ale celek už musí fungovat.
Knižní díra: Cca rok a půl čekání na vydání – jak udržuješ vztah s knihou, která ti v hlavě dávno skončila?
Štěpán Tůma: To není těžké. Uvažuj, že s textem strávím intenzivní rok. Přepisuji ho celý, nebo jeho části vážně klidně pětkrát. To z hlavy neodejde ani za 5 let (myslím). Naopak s odstupem si některé pasáže a věty užívám o to víc. Třeba mojí oblíbenou část: „Oni se maskují za členy nepopulární politické strany, protože vědí, že když se budou chovat nepatřičně, lidé je nebudou podezírat z ničeho menšího než z absolutní oddanosti politické straně. Dokonce si auta polepují logem kapely, jako by chování nebylo dostatečným ortelem.“
Knižní díra: Název knihy (Hluk noci) vznikl na trajektu v Chorvatsku, kdy sis psal s kamarádem. Jak vypadal ten proces? Co jste si psali?
Štěpán Tůma: Na začátku, než jsem odjel na dovolenou, jsem zkoušel metodu pokus omyl. Po pár měsících už jsem byl dost zoufalý, takže jsem začal číst zahraniční knížky a marketingové studie Jak na to. Jak v názvu nalákat a zároveň podchytit žánr? Jak zaujmout? Takže jsem si každou chvíli zapisoval možné varianty. No a na trajektu cestou do Chorvatska jsem psal kamarádovi a pinkali jsme si sms, protože už mi teklo do bot. Řešili jsme, jak to zní, co název evokuje, jestli není moc kostrbatý, příliš tuctový a tak. Ze zpráv vzešly asi tři varianty a Hluk noci byl prostě nejlepší. Na ty další dvě se neptej.
Knižní díra: Jedna noc jako časový rámec – bylo to záměrné omezení, nebo to tak prostě vyšlo?
Štěpán Tůma: Jak říkají sázkaři, začínal jsem s handicapem. Byla to moje volba od samého začátku. Překážka, kterou jsem chtěl překonat a stvořit uvěřitelný příběh, a ten se odehraje za jedinou noc. No a proč zrovna noc? Protože Snovín, noční můry, a tak vůbec: Hluk noci.
Knižní díra: Modelářství jako prostředí příběhu… Je to autobiografické, nebo jsi ho vybral jako metaforu pro tvorbu světů?
Štěpán Tůma: Tohle prostředí jsem spíš nakoukal a přišlo mi jedinečné. A jako metafora to docela funguje, ne? TTRPG je konec konců o vžívání se do vymyšlených světů. No a postavit to na hlavu a otočit perspektivy, to u nás myslím ještě nikdo nezkusil.
Knižní díra: Gaiman tě ovlivnil — ale teď je kolem něj negativní konotace. Jak se vyrovnáváš s tím, když se ti rozpadne vzor?
Štěpán Tůma: Nejvíc mě mrzí, že to v jeho případě byl úpadek morální, podle všech dostupných informací. Bolí to a sám nevím, jak se stavět k dílu a autorovi. Jestli to lze vnímat jako dva odlišné světy. Obávám se, že to nesvedu.
Nedávno jsem vzpomínal na jednu scénu ze Sandmana, ve které se v hotelu odehrává Con – něco jako náš Comic con, jen se ho účastní masoví vrazi, úchyláci a jim podobná individua. Tenkrát mi ta představa přišla originální a zábavná, dneska mi z ní běhá mráz po zádech.
Knižní díra: Píšeš novou knihu – sci-fi místo urban fantasy. Jak jsi na tom? Můžeš maličko prozradit, o čem to bude?
Štěpán Tůma: Už jsem ji dopsal, ale o tom jindy. Odehrává se v úplně jiném světě, na planetě se dvěma slunci, takže worldbuilding mi dal zabrat. Ale sci-fi nebo postapo povídek jsem napsal určitě víc než fantasy, takže jsem věděl, co mě čeká a do čeho jdu. Také to bude podstatně tlustší kniha, práce je na ní víc už jen kvůli tomu.
Knižní díra: Pracuješ v Megabooks, dovážíš zahraniční literaturu – a přesto říkáš, že ti to na českém trhu nepomohlo. Proč?
Štěpán Tůma: Protože to je jiný svět. Kontakty v zahraničí ti v Čechách nepomůžou. Znám zástupce velkých nakladatelských domů jako je Penguin Random House, jenže Megabooks je distribuční společnost, knihy ze zahraničí dovážíme, nevydáváme. Navíc jsem knížku psal v češtině. Ale i kdybych ji měl v angličtině, moc to neznamená. Možná, kdybych se hodně snažil, někdo by dal šanci prvním stranám, ale rozhodně by to nikdo nepřijal jen proto, že spolu obchodujeme. Takový risk si na triko nikdo nevezme. Víš, zahraničním nakladatelům neuhradíš jednu fakturu na desítky liber a dokud se s nimi nevyrovnáš, zavřou ti dočasně účet. Je to business jako každý jiný. Konec konců i do Hostu jsem se dostal poctivou cestou. Prostě jsem poslal e-mail s rukopisem, průvodním slovem a anotací do schránky, kterou nakladatel třídí mezi svoje redaktory. Nikoho jsem v Hostu neznal a nikdo se za mě nepřimlouval. Nejen proto jsem strašně vděčný, že mi dali šanci a můžu s nimi spolupracovat a mít na hřbetu knížky jejich logo.
Knižní díra: Když jsme u té zahraniční literatury – je pro tebe překlad reálný cíl, nebo vzdálený sen?
Štěpán Tůma: Já jsem si už přeložil svépomocí a díky několika kamarádům pár povídek. A řeknu ti, je to zase docela jiný svět. Dva roky jsem se je snažil udat v zahraničních magazínech, ale neúspěšně. Letos se možná zadaří, protože se zdá, že se jedna povídka uchytila – uvidíme.
Ale ano, cíl určitě je, mít knihu ve více jazycích. Jen to nebude hned, to už je mi dnes jasné. Bližší cíl je vydat druhou knihu a konečně oslovit některou z audio produkcí. Dovedeš si představit, jak by Hluk noci zněl v podání Matouše Rumla? Já ho slyšel číst prolog na křtu a byl fenomenální! Myslím Matouš. Ve výběru Hluk noci na IG kousek mám, tak si ho můžete poslechnout.
Knižní díra: Co ti Hluk noci vzal a co ti dal?
Štěpán Tůma: Vzal mi dost času a spánku, ale dal mi toho mnohem víc. Rozhodně slušnou dávku pokory. Naučil mě pracovat s kritikou a trochu obrousil moje hrany netrpělivosti. Psaní není sprint, ale spíš maraton, a já byl vždycky spíš sprinter. Spoustu nových přátel a kamarádů. Taky mi ukázal, jak moc je důležité mít zázemí a lidi (rodinu především), o které se můžeš opřít, když to nejde, nebo když jsi myšlenkami mimo. Ukázal mi, kolik skvělých lidí znám a jaké obrovské štěstí mám. Děkuji vám všem!
About The Author
