Když jsem se pustila do Doteku temnoty od Kateřiny Chaloupkové, čekala jsem moderní romanci – temnou, vášnivou, s nádechem nebezpečí. Anotace slibovala lásku, vraždy a tajemství, což zní jako něco, co by mě mohlo zaujmout. Jenže po dočtení mám smíšené pocity – jako kdybych dostala kávu, která voní skvěle, ale chutná trochu jinak, než jsem čekala. Něco mě u knihy drželo, něco mě nechalo chladnou, a přesto jsem se u ní nenudila. Možná proto, že jsem pořád hledala, co mě na ní baví – nebo co mi na ní vadí.
Hned na úvod musím pochválit chemii mezi postavami. Ta je tak intenzivní, že jsem měla chuť si při čtení zkontrolovat, jestli mi nehoří tváře. Kateřina Chaloupková umí napsat dialogy, které mají šťávu, a scény, kde se pohledy kříží a napětí roste. Milostné scény jsou napsané s citem – nejsou přehnané, ale mají dost žáru, aby vás dostaly.
Příběh je romance protkaná vraždami a tajemstvími. Chester, jeden z hlavních hrdinů, má motivy, které chápu – jeho činy dávají smysl, i když občas si říkám, že je dobře, že je kniha bez datace, protože policie musela být úplně blbá. Sam a její vývoj…Divoké, ale když zavřu obě oči a ucpu si nos tak i věrohodné. Jenže tady přichází moje skepse. Vraždy, které mají příběh posouvat, mi přišly odtržené od zbytku. Nebyly úplně špatně napsané – jen naprosto nevěrohodně, i když byly slušně kreativní. Celkově mi kniha připadala krátká, jako by autorka chtěla vměstnat celou sérii do jedné knihy. Kromě romantické linky, která má hloubku a tah, zůstává zbytek na povrchu. Vraždy a napětí mají potenciál, ale rychle vyprchají, a tajemství se rozplývají, aniž by mě pořádně chytily.
Dotek temnoty je jako rychlý víkendový únik – příjemný, když chcete vypnout, ale nezůstane vám v hlavě měsíce. Chemie mezi postavami a milostné scény mě bavily, ale vraždy mě nechaly skeptickou a příběh působil, jako by mu chyběla větší hloubka. Přesto je to skvělá odpočinková kniha, když máte chuť na vášeň s temným nádechem. Kateřina Chaloupková ukazuje, že umí psát o lásce, která vás strhne.
About The Author
