Nad druhou knihou ze série s detektivy Kingovou a Laneovou jsem chvíli váhala. Měla bych začít dvojkou? Neměla bych si přečíst, jak vztah hlavních hrdinek začal? Nakonec jsem to neřešila a užila si, že na mne obálka koukala z kupičky v knihovně, půjčila si jí a přečetla. Až po dočtení jsem zjistila, že jsem Dívky ve vodě (předchozí případ) četla. Proč tak obšírný úvod? Protože si z předchozího čtení nic nepamatuji!
Řeknete si, že moc čtu. Budete mít pravdu. Nepamatuji si názvy děl ani jejich autory. Ale pokud je příběh silný, pamatuji si jej. Každá detektivka má něco svého, autoři vtisknou svůj styl kamkoliv. Dokonce i když se jedná o různé pseudonymy, člověk tuší, že to je podobné. Ale u Victorie Jenkins? Nic. Proto mne byla detektivka První, která zemře velkou neznámou.
Mladá dívka vypadne z okna. Alex Kingová nevěří, že šlo o nehodu, nebo sebevraždu. Ani rodiče zemřelé. První policisté na místě udělali spoustu chyb, takže hlavní vyšetřovatelka nemá ani podporu od svého nadřízeného. Do toho řeší osobní trable (které mi mimochodem zase pomohly v mé osobní situaci). Navíc jsou všichni spolubydlící mrtvé Keiry divní. Proč to vypadá, že něco skrývají?
Anotace ke knize je zavádějící. Dlouho se mi to nestalo. Každopádně nelze se od ní řádně odrazit. Jaké štěstí, že šlo o náhodnou pohnutku v knihovně, že? Pojďme ale na příběh samotný. Victoria Jenkins nás v prologu seznámí s násilnou scénou, pak piánko přejde k posledním okamžikům Keiry. Nastíní mnohé a postupným vyšetřování se do toho obě policistky zamotávají – vstupuje nám totiž do hry i dívka v kómatu po předávkování v klubu. Říkáte si proč? Druhý případ, aby Jenkins vyplnila místo? Bohužel to je jeden z problémů, který v knize cítím. Autorka nám nabízí dvě hlavní postavy – Alex Kingovou a Chloe Laneovou. Druhá zmíněná hraje spíše druhé housle. Do toho na straně policie přibude ještě policista Dan a občas se mihne nadřízený Harry nebo nováček Jake. I když se Jenkins snaží, aby nešlo o one woman show, nedaří se jí to. Alex má hodně prostoru, osobní tragédie a ty hrají prim. Chloe měla nejspíše svůj part v prvním díle série, takže zde jsou jen kusé náznaky. Nikdo však nepůsobí reálně, snad jen Alex. Všichni ostatní si odkroutí part, vyřknou potřebné a šlus.
U podezřelých to je jiné kafe. Temné síly jsou vyrovnané, dostatečně prohnané a nabídnou překvapení, která málokdo čeká. Povahy všech, kteří nespadají pod policii, mají světlé i stinné stránky. Dostávají dostatek možností se projevit. I Keira, První, která zemře, působí opravdověji než třeba Chloe.
Detektivní linka není jednoduchá. Vyšetřovat dva různé případy je náročné. Člověk, vlastně i čtenář, neví, kde mu hlava stojí. Když však kniha pokročí, začíná být zmatek únavný. Nespraví to ani skutečnost, že z toho Jenkins vybruslí tak hloupě, až to bolí. Celé práci chybí drive, tah na branku tady nejde věřit ani Alex. Přemýšlím, zda bylo v případu něco, co by mi mohlo utkvět v hlavě. Něco pozitivního, něco … Našla jsem zajímavý závěr ohledně jedné z postav. Možná i její “konec” bych označila za zajímavě pojatý, v detektivní beletrii celkem ojedinělý. Ale celkové řešení Jenkins ne, že by odbyla, asi mělo být zajímavé a nadupané adrenalinem, ale … nic. První, která zemře od Victorie Jenkins bylo nemastné, neslané a ukrutně zapomenutelné.
About The Author
