Jak by asi vypadala cesta za legendárním mečem, který před lety zmizel? Za dobrodružstvím nás vzal Jan Kohout se svou prvotinou Králokat – Příběhy titánů. Jako doprovod nám vybral nájemného zabijáka a zlodějku s královskou krví. V úvodu nás s mečem seznámil, abychom věděli, do čeho jdeme. Následovaly kapitoly jak ze současnosti, tak náhledy do minulostí postav. Jak se nakonec kniha vyjímala v očích recenzentky fantasy příběhů a redaktorky nejmenované nakladatelství?
Pojďme na pozitiva příběhu!
Králokat má potenciál. Skvělý nápad s putováním a cílem, zajímavý soubor postav, čas od času vtip či hláška. Nádherné ilustrace a úžasná mapka dodají příběhu další rozměr. Proto doporučuji knihu kupovat ve fyzické podobě – abyste mohli prstem cestovat spolu s hrdiny. Mnohokrát jsem se při čtení přistihla, že mám chuť hodit si dvacetistěnnou kostkou, abych zjistila, jaká je šance na zisk užitečné informace či úspěšnost boje. Ocenila jsem i kapitoly, ve kterých jsme poznávali, jak se ta či ona postava stala tím, kým je.
Proč hodnotím spíše negativně?
Každý rukopis je jedinečný a dokonalý kámen. Prací redaktora je pak autorovi pomoci vybrousit dílo v diamant. V Králokatu redaktor naprosto selhal. A to se odrazilo na drobnostech. Jenže když je jich moc, bijí do očí. Například naši hrdinové zvládají cestovat tři dny a nemusí jíst a spát, stejně tak jejich koně. Pokud to tak autor nemyslel, zapomněl text ohnout tak, aby to čtenář cítil. Opakující se slova či vstup do místnosti, takové drobky dokážou stvořit rohlík. Slabší byly rovněž charaktery postav a jejich emoce – v prvních pár kapitolách se seznámíme s dívkou s krásnýma očima. Bez čehokoliv víc se stane silnou motivací. Z ničeho nic se autor zaměří na sny s bílou paní. Náhledy do minulosti byly perfektní, pokud by se týkaly hlavní dvojice. Jasně, s historií žoldáka nás autor seznámil skrze první osobu bijce samotného. Jenže proč najednou zapojovat i dalšího člověka? Ke kterému ani nedodal uchopitelný konec? Budoval snad půdu pro pokračování?
Postavy byly jako plameny svíčky, ohýbaly se ve prospěch autora, kterého na to nikdo neupozornil a on se tak občas sám ztratil v příběhu. Ve čtivém a milém vyprávění. Věřím, že jelikož jde o lehčí fantasy bez sexuálních scén, najdou v Králokatu zalíbení i mladší děti. Jazyk pro ně nebude složitý, informace nasajou jako houba a jiné detaily řešit nebudou. A pokud ano, můžeme se těšit na dalšího literárního kritika nebo redaktora.Následujícíí díl si moc ráda přečtu. Jen doufám, že bude pod taktovkou jiného redaktora.
About The Author
