Někdy dostanete knihu a říkáte si, že víte přesně, co vás čeká. Obálka s ilustrovaným párem v objetí, podtitul „Ne každý je tvůj nepřítel“ – jasně, slow burn romance, bezpečné čtení na víkend. A víceméně máte pravdu. Jenže potom přijdou scény, kdy vám tečou slzy jako hrachy a nestydíte se za to.
Liv pracuje v knihkupectví, žije se starším bratrem Danem a nese v sobě trauma, o kterém se nemluví. Svět si oplotila knihami a lidmi, kteří ji chrání – Dan z jedné strany, kamarád Miki z druhé. Oba jsou sympatičtí, oba ji mají rádi, oba tvoří pohodlný štít mezi ní a zbytkem světa. Alex je Danův kolega, který vedle své hlavní práce ještě po večerech vede kurzy sebeobrany pro dívky a ženy, což o něm říká víc než tisíc slov. Liv ho zná roky, skrz bratra, neustále se pošťuchovali – ale nikdy se nepřiblížili. Pak přijde okolnost, která je postaví na stejné místo ve stejný čas, a štít začne mít trhliny.
Traumata obou postav jsou sdílena otevřeně, přes dialogy a zpovědi. Vnitřní monology jsou střídmé a nenásilné, což luxusně funguje. Liv mluví, Alex poslouchá a reaguje (a naopak). Má k tomu důvod, jeho empatie není z čistého vzduchu, a to je jedna z věcí, které kniha dělá dobře. Emocionálně vypjaté scény jsou napsané přirozeně, bez melodramatu, a několikrát mě dostaly svou jednoduchou upřímností. Střídání pohledů Liv a Alexe čtení oživuje, i když občas jsem se ztrácela, u koho v hlavě jsem (kniha je totiž enormně čtivá a já musela číst, dokud jsem nevěděla, jak to skončí).
Všechno kolem bohužel funguje mnohem méně. Vedlejší postavy jsou sympatické, ale slouží účelu… přijdou, usmějí se, odejdou. Miki supluje Dana, Dan supluje Mikiho, a ve výsledku jsou to dvě verze téhož ochranného reflexu. Žádná z postav příběhu nedodává šťávu, i když o napětí se snažila detektivní linečka. Vlastně jedna postava mě překvapila – na závěr totiž působí diametrálně jinak a otočí se o sto osmdesát stupňů bez jediného předchozího náznaku. Listovala jsem zpátky, přeskočené stránky jsem nenašla. Svět, ve kterém příběh žije, nemá zeměpisné souřadnice ani pořádnou půdu pod nohama, a celé prostředí občas působí trochu americky, v tom smyslu, že realita každodenního života nikoho příliš nezatěžuje.
Deníčkový formát s nadpisy dní přináší jeden praktický problém: v rámci několika málo týdnů se odehraje tolik vztahového vývoje, že časová osa přestane být uvěřitelná (to je ale obecně problém romantických knih moderní doby). Závažná témata nejsou zpracována lacině (jsou tam, mají váhu) jen trochu povrchově, protože romance si uzurpovala většinu prostoru a všechno ostatní zůstalo v závěsu daleko za ní.
Obejmu tě je růžové, místy až ňuňu – přesně to někdy potřebujete. Knížka na deku, k vodě, na hezčí den – ideálně bez dětí v dosahu.
About The Author
