Moje kamarádka a kolegyně Vendi čte Kotletu a jeho Bratrstvo a já se k tomu ne a ne dostat (zato Legii jsem naprosto propadla!). Kamarád autor Aleš zase píše fantastiku mázlou Kotletou, Žambochem nebo legendárním Kulhánkem. Takže jsem okoštovala i toho Kulhánka. V neposlední řadě miluji i Honzu Slívku a jeho Masomlejnek a Likvidátora… A aby toho nebylo málo, letos jsem se stala posedlou Kladivem na čaroděje. Takže když Epocha přišla s nabídkou další, dle jejich slov, pecky, kdo jsem já, abych odolala? Série nesoucí název Boží mlýn s turbem tedy přináší nálož akce, střelných zbraní a humoru. A já se nemůžu dočkat, až Engelbert Prim vydá další díl!
Představte si dobu Mad Maxe – postapokalyptický svět (pokud jste jako já, nejspíše si představíte Lego movie 2), ten si zasaďte do české kotliny – takže žádnej písek, ale trosky v bujné zeleni. Za mne super! Protože mi moc civilizace vadí a otravuje mě, takže nejspíše i proto jsem si dědulku Svatopluka Dobiáše zamilovala na první dobrou. Starému pánovi táhne na osmdesát a z nějakého důvodu se rozhodl opustit svůj zelený ráj a vydat se za kamarádem, aby mu dal nějaká semínka. Upřímně tohle je fakt jeden z nejpodivnějších důvodů, proč opustit bezpečí a jít krajinou plnou hrdlořezů za kámošem a zpět… Dědulka Dobiáš má ale extrémně dobré srdce, a když čuje nespravedlnost, rozhodne se to řešit – takže cesta se semínky se protahuje.
Pokud si malý sépiově zabarvený paperback od Epochy pořídíte, připravte se na šok. Mladí kluci totiž ve svých dílech sází na monstrózní akci, rychlé střihy a erotiku. Prim však ne. Je to hlava mazaná a s jeho hrdinou bude sdílet skoro všechno – takže když bude unavený, pocítíte, jak vás začínají bolet klouby… Když staříkovi najede adrenalin, i vy budete mít tendenci to do někoho pořádně našít. A když dojde na erotickou scénu – tak co myslíte? Styl vyprávění je, dle mého, typický pro starší generace – prostě vypráví a pak přeskočí díky asociaci do minulosti a zase se vrátí – naštěstí se to v Muži na stezce dá hezky rozpoznat a skákání v čase neruší. Sázím totiž i na to, že každé slovo, které autor napsal, dokáže později využít!
Takže byste měli číst pozorně. Doufám ale, že platí polehčující okolnosti v případě, kdy dědulka popisuje svoje kovové lásky. Číst třeba celou (maličkou) stránku či dvě o zbrani pro mne bylo výzvou. Na druhou stranu to, jak bere téměř všechno s humorem – za to bych mu odpustila i deset stránek manuálu k toustovači. Dobrou náladu a pohled na zkažený svět si ponechal i, v mých očích, smutných chvílích. A pak to zabil raním vykonáváním potřeby na obrubníku. Primuv styl se navíc od ostatních liší náročností textu. Ačkoliv srší humorem, nebude to humor pro každého. Ne každý se k němu dokáže propracovat a užít si poznámky pod čarou ve stylu “víme, že?”. To bych viděla asi jako největší slabinu, přestože já jsem si v klidu lehla a fakt si čtení užívala jako stařík to ranní s(hvězdička)aní na sluníčku.
Celou dobu jsem neřešila reálnost. Autor vychází z dnešních problémů, takže je možné, že to jednou nastane… Ale nechala jsem být věk hrdiny, jeho výstroj, ženu – spíš jsem si její přítomnost užívala. Jelikož jde o vědeckofantastický román, věřím, že zbraním a technikám boje věnoval detailní péči. Nezpochybňuju ani chování lidí, jak je vykreslil – smutné, ale reálné. Některé pasáže by si měly přečíst milovnice dark romancí, aby se trochu zchladily.S Božím mlýnem s turbem: Mužem na stezce od Engelberta Prima jsem nadmíru spokojená. Sofistikovaný humor, klidné procházky, náročné akce, detaily zpomalených záběrů – super volba na dovolenou nebo školení (názory na strukturu jsou v knize boží!).
About The Author
