Hluk noci od Štěpána Tůmy proletěl Instagramem a já si říkala – to bude super! Obzvláště, když to vydal Host. Jenže pak dílo zmizelo a bylo ticho po pěšině. A já vám dnes zkusím přiblížit, proč tomu tak nejspíše je.
Anotace Hluku noci je maličko nešťastná – láká čtenáře na víceméně čistokrevnou fantasy. Ludvík, aniž by to věděl, vytvořil snový svět a z něj “utekla” příšera, která ho chce nahradit. Jenže když se čtenář ponoří do textu, musí dávat pozor. A to je dnes pro mnohé nadlidský úkol. Používat hlavu, nechat příběhem probublávat vlastní představivovst nebo jen číst mezi řádky je, podle mne, největším kamenem úrazu.
Nejde totiž o primitivní čtení, přestože jazyk tomu zpočátku odpovídá. Hluk noci je Tůmova prvotina a některé stylistické věci jsou do očí bijící. Jenže já si dovolím pohled i ze strany redaktora či editora textu – nakolik může do textu zasáhnout, aby šlo stále o dílo autora a aby se redaktor nestal spoluautorem? Upravovat věci si můžeme dovolit v překladu – aby zněly česky, abychom zapojili naše idiomy,… Při práci s českým autorem to je jiná liga a mnoho lidí si to neuvědomuje. Takže ano, že jde o Tůmuv debut jde poznat minimálně na prvních padesáti stránkách. Pozor, nezaměňujte ale vyjadřování za obsah příběhu a jeho sdělení!
Koncept Hluku noci autor musel dost dobře promyslet. Aby se vyhnul fuckupům odhalitelných pouhým okem je ve fantasy, obzvláště té akční, celkem obtížné. Kór když chce udržet čtivost a stihnout na malém rozsahu (269 stran) načrtnout povahy deseti postav, zasadit je do kontextu, vytvořit jim historii a dějovou linku uzpůsobit jedné noci, aniž by z protagonistů dělal superhrdiny. A Tůma do toho všeho hodil ještě prostor pro vlastní myšlenky a tunu informací schoval mezi řádky (nebo já to tak cítím, třeba se pletu…).
Takže ano, ačkoliv se příběh zaměřuje na Ludvíka a pár postav kolem něj, dokáže stále zajímavě skákat mezi světy, z přítomnosti do minulosti a ještě rozvíjet boční linky – ať už romantické nebo osobní. A znovu opakuji, nejde o lehké čtení a chápu, že než se dojem usadí, mnoho lidí knihu vzdá s tím, že je třeba nelineární, že se opakují jména postav (jop, taky jsem skřípala zuby), že já nevím co. Hluk noci je hodně povedená a originální kniha – a Štěpánovi Tůmovi se povedla.
About The Author
