Vůbec nechápu, jak jsem kolem prvního dílu trilogie Hex, Bažiny, dokázala skoro měsíc chodit! Jakmile jsem se začetla, šlo to ráz na ráz a puf! Opět zírám na knihu a uvažuji, co si půjdu zahrát (a možná i půjdu, než mě v prvním dungeonu zabijou a vrátím se k dračáku…). Bažinu jsem si koupila ze třech důvodů. Zaprvé jsem měla po výplatě. Zadruhé znám autorčin Vypůjčený čas, který jsem poslouchala jako audioknihu. Zatřetí – hlavní postava je hraničářka! A za co hraju jakékoliv RPG já? Za hraničáře…
Leona je žena kolem třicítky, která miluje hry a udělá tu největší blbost na světě, aby mohla hrát. Jenže se jí to nepovede úplně podle představ a místo v lese či na louce skončí v bažině. Pech, zvláště když ji začne dohánět realita. Zde bych chtěla velice poděkovat autorskému duu Strachotová a Košek, že alespoň částečně některé problémy vyřešili. Tuhle část totiž v litRPG úplně moc nemusím. Stejně jako postavy totiž preferuji tu virtuální realitu.
Od problémů v realitě se maličko odvíjí kus příběhu. Naštěstí je na sebe vše nenásilně a šikovně naroubováno. Navazování vztahů probíhá přirozeně, hodně se zakládá na tom, že Leona chce hrát a chce si to užít. Upřímně pořád nechápu, jak probíhá boj, když je člověk zavřený v kapsli (ale to obecně ve všech litRPG). Scény zahrnující stínání bossů byly kreativní a díky nízkým levlům i dost originální. Protože hrubá síla by byla na houby.
Díky vyváženému popisu prostředí, postav a herních statusů dostáváme v Bažině solidní nálož akce, kterou si dokážeme vizuálně i emočně užít. Zde vidím drobný osobní problém do budoucna – nemám moc ráda vztahy a lhaní. Ale třeba to autoři opět uchopí s kreativitou sobě vlastní. Druhým drobným zádrhelem (který autoři aktivně řeší) je absence tabulek statistik. Samozřejmě v průběhu textu míjíme i systémové hlášky (vizuálně odlišeny), ale já to mám raději černé na bílem a jen párkrát mi ji vidět nestačí.
Takže kdo se mnou jde autorům posílat upomínky, že chceme Mazekeen?!?
About The Author
