Pokud se chystáte po knize Mordparta Ostrava z nakladatelství Epocha sáhnout, POZOR, obsahuje barevné fotografie a jeden případ se silně věnuje smrti dítěte. Ten je rovněž doprovázen barevnými fotografiemi – brutálními a detailními fotografiemi! Že kniha neobsahuje žádné upozornění, je mou nejspíše jedinou velkou výtkou autorům i nakladateli.
Abyste mne nechápali špatně, u starších případů barevné fotografie z pochopitelných důvodů chybí a já si říkala, že by zařazení barev dost změnilo celé vyznění knihy. Bohužel to, co následovalo, mi pomyslně nafackovalo. Ano, mám ráda true crime literaturu, snažím se z ní “učit”. Odmalička vyrůstám na detektivkách, jsem paranoidní a přehnaně opatrná. Ale Mordparta Ostrava doktora Luboše Valeriána (vystudoval s titulem JUDr.) a pana Tomáše Lánského byla i na mne místy tak silná a šokující, že jsem knihu odkládala. Já! Která si v žánru více než libuji. Bezpochyby tak jde o titul, který na poličce lidem mně podobným nesmí chybět.
Mordparta Ostrava je bomba nabitá informacemi. Na nemalém počtu případů se zde ukazuje, jak přímo pan Valerián nebo jeho kolegové postupovali při vyšetřování vražd. Každá kapitola věnující se samostatné vraždě začíná kurzívou popsaným spácháním činu či jeho nahlášením. Běžným písmem se potom přeneseme k ověřitelným skutečnostem, které policejní tým sesbíral a na jejichž základě byl vrah potrestán. V těchto chvílích chybí v knize jakýkoliv humor a jde o čtivý popis děsivých událostí. Mezi případy autoři vložili intermezza, která jsou i na barevně odlišených stránkách. V těchto místech se objevuje rozhovor “nad pivem”, místy probleskne úsměv, ale i osobní názory a hodnocení situací panem Valeriánem. Tomáš Lánský tak zůstává spíše vypravěčem, který na sebe upozorňuje minimálně. Ne, že by druhý autor chtěl vynikat, to ne. Lánský to z Valeriána prostě vytáhl.
Mordparta Ostrava se věnuje různým případům. Některé jsou známé. Třeba ten s Biedermanem zná snad každý. U jeho případu (ale i jiných) mi v hlavě blikla kontrolka – tohle jsem četla jinak. Otočila jsem se ke své krimi poličce a zjistila, že jiná autorka (která se věnovala profilování osob a rekonstrukcí činů) některé věci “říkala” jinak. Některé pasáže, kde se autoři věnovali svazování, mi přišly maličko úzkoprsé. Ale kdo jsem já, abych se ozvala vůči člověku, který viděl v jeden den více zla než já za celý svůj život? Možná jednou jsem si všimla repetice informací – přišlo mi to úsměvné, jakoby se, nejspíše pan Lánský, snažil vyzdvihnout českou kriminologii na ještě vyšší úroveň. Já ji rozhodně nesnižuji a věřím, že drtivá většina lidí si toho nevšimne. Tím vším chci říci, že i když knihu hodnotím velice vysoko, můžeme nad ní uvažovat a sami přemýšlet.
Luboš Valerián a Tomáš Lánský v díle Mordparta Ostrava ukazují, jak brutální lidé mohou být. Jak zlí se mohou ukázat i naši přátelé či spolupracovníci. V mezihrách se okrajově věnují i dalším případům, na kterých třeba popisují další možnosti či výše trestů. Ale především si říkám, že v nich chtěl Valerián za pomoci Lánského poukázat na to, že být zlý je volba. Že dobro je přenosné, že harmonická rodina a dětství jsou důležité. Mordparta Ostrava je velice těžkým čtením, ale neocenitelným titulem a rádcem.
About The Author
