Další z hojně propagovaných kousků českého bookstagramu, Věčný král, vzbudil mou pozornost kvůli diskuzím ohledně kvality překladu. Bohužel jsem v době čtení byla nemocná a sama překládala jinou knihu, takže jsem si hledání chyb vůbec neužila. Co jsem si ale užila byl příběh – jednoduchý, přímočarý, hate to love linka a piráti. Ti jsou prý zástupci jedněch z nejoblíbenějších ženských fantazií. Nebo aspoň byli, než přišli borci v kvádrech.

L.J. Andrews u nás, dle Databáze knih, zatím vydala jen Věčného krále. Takže pokud byste zjistili, že jde o další navazující sérii, budete mít smůlu (pokud nečtete anglicky, možná slovensky). Nebojte, ono to ale vůbec nevadí. Zatímco první série se týkala rodičů naší hrdinky Livie, titul Věčný král (a Věčná královna – vyšla již slovensky) lze číst samostatně. Jak už možná tušíte, půjde o dilogii. V prvním díle se seznámíme s postavami, zažehneme plamen lásky, poznáme prostředí a situaci, proč se všechno kolem Erika a Livie děje. Erik je mořský fae, Věčný král – jeho podmořské království (kam se můžete dostat přes Průrvu, jako když se šlo zachraňovat Jacka Sparrowa) se jmenuje Věčnost. Odtud i název duetu.
Musím říct, že mi hrozně vrtá hlavou, kde všude se Andrews inspirovala. Některé scény totiž znám! A to jsem nečetla předchozí sérii ani Věčného krále anglicky. Ale prostě “dejavu”, takže jsem nějak věděla, jak to skončí. Ne, že by bylo těžké to odhadnout, když jde o romanci ve fantasy světě, že.
Erik je mladý král, který měl hrozný život. Tyranského otce mu zabili, tyranského strýce taky a on v pubertě musel usednout na trůn a potýkat se s chorobou, která sužuje jeho království. Nesměl dát najevo slabost, neb by jej zabili. I když je mocný, je osamělý. A tu vstupuje na scénu Livie a my sledujeme, jak loupe slupky sadistického vraha a odhaluje, kým vlastně Erik doopravdy je. Jde o oboustranný proces, jenže u Livie bude mít dohru až ve druhém díle. Mořský král by měl být hrozný, ale autorce se to nepovedlo, což sama Livie mnohokrát konstatuje. Tu nenávist jsem těm dvěma vůbec nevěřila. Jakmile došlo na sex, bylo to mnohem lepší, protože šlo o uvěřitelné emoce. Tím neříkám, že stránky nepřetékaly chemií mezi hlavním duem. Dokonce se našlo dost prostoru pro budování přátelství, odhalování skrytých pravd a sílu samotné Livie, co se lásky týče (v tomto směru bude růst Erik v pokračování – četla jsem).
Kolem a kolem jde v rámci obou knih o vyvážený milostný příběh plný krve a násilí. Autorka nechala naše hrdiny dlouho na lodi, kterou jsem si přejmenovala na Černou perlu, občas nás vzala do přírody a maličko nastínila, jak vypadají příbytky “na druhé straně”, mezi mořskými fae. Jak jsem psala výše, z nějakého mně neznámého důvodu příběh Pěnice a Hada (v originále Songbird a Serpent) jsem znala, takže jsem prostředí nevěnovala pozornost a soustředila se na postavy. Bylo jich dost, ale každý byl zapamatovatelný a měl své místo. A bude jej mít i v pokračování a v následujících dílech s jinou hlavní dvojkou. Z toho důvodu je dobré dávat pozor, v tomto autorka odvedla mistrovský kousek a drobečky zanechávala od prvního dobrodružství. Jenže to je také slabina knihy – jakoby se na Černé perle plavilo jen deset lidí a ne celá posádka! Jakoby v celém království nikdo moc nežil. Ano, jsou zmíněné davy – ale stejně jako u prostředí, nejde o dominantu příběhu.
Možná je to tím, že hned po Věčném králi jsem si sehnala Ever queen, tedy jsem nezažila pauzu a rovnou pokračovala, čímž jsem to vnímala jako jeden příběh. Protože, přátelé, kdybych měla skončit a spokojit se s posledními stránkami Věčného krále, asi by mě kleplo. Jde o jednoduchý návykový příběh plný pirátů ovládajících magii. Vemte Piráty z Karibiku, z lidí udělejte fae, přidejte magii volně k použití a okořeňte si to celé fyzickou přitažlivostí a sexem. A máte dílo samotné Andrews. Jen upozorňuji, že Jack Sparrow se v příběhu neobjevil…









