Po strhujících Soumraku Edenu, Světlech nad močálem a Tmě pod srdcem přichází Lucie Ortega s Pánem močálu, prequelem k osudovému příběhu Leny ze Světel. Ačkoliv lze Pána močálu číst samostatně, pro fanoušky série skrývá potenciální spoilery, a to nejen pro Světla, ale částečně i pro Tmu. A přestože mi to rve srdce, nejsem si jistá, zda Pán močálu dokáže nováčky k sérii přitáhnout.
Diviš umírá a rodí se Nemoj, brzy Pán močálu, spalovaný nenávistí k lidstvu. Jeho snaha škodit je sice motivována hněvem, ale i přes staletí existence si občas nevidí dál než na špičku svého nosu. Jak se tedy vyvine jeho spolupráce s tajemným Ctiradem?
Návrat do světa Světel nad močálem jsem netrpělivě očekávala. Světla i Tma mě zasáhly hluboko, podobně jako Eden, díky autorčině schopnosti vplétat do příběhů silné terapeutické myšlenky. Nicméně, první rozčarování přišlo s brožovanou vazbou Pána močálu, která kontrastuje s pevnými deskami a vyšším formátem předchozích dílů. Polička to sice snese (a já měkčí vazbu preferuji), ale proč ta změna?
Samotný příběh pro mě byl v mém stavu náročnější. Paradoxně, Nemojova nenávist k lidem mi byla v mnohém blízká a jeho vnitřní monology mnou rezonovaly. O to zvláštnější byl moment, kdy Nemoj rozklíčoval svůj hnací motor – jako by i mé vlastní pochybnosti dostaly zelenou a spustil se kolotoč otázek o mně samotné. Pán močálu ve mně nezanechal klid, což nesu těžce. Hlavním tématem se zdá být přátelství a neromantické vazby a vztahy, s nimiž se osobně obtížně srovnávám v reálném světě i já sama a Ortega se s tím nemazlila. Sledovala jsem Nemojův sebedestruktivní pád, aniž bych mu mohla zabránit. Autorka zřejmě chtěla ukázat důsledky ztráty dobrého srdce, zdravého rozumu, riskování a ignorování následků.
Pán močálu však není jen terapeutickou sondou. Nabízí pohled na Diviše před proměnou v bludíka, sleduje Nemojovu cestu před setkáním s Lenou a doplňuje střípky minulosti (i když po Světlanině příběhu bych toužila také!). Rozjezd je pomalý, chybí mu dravost. I v akčnějších pasážích postrádám jakýsi finální tah na bránu. Přesto se v nich kniha stává čtivější a nutí k pokračování, ačkoliv tušíme, jak to skončí. Pro nováčky to může být odrazující, pro nás, co známe Světla a Tmu, je to další temný střípek do skládačky.
Moje smíšené pocity z Pána močálu mohou být ovlivněny mým stavem i tíživostí a rozvláčností příběhu. Nicméně, logická řešení Nemojových problémů jsem ocenila. Kniha je plná zajímavých myšlenek, které si chci probrat. Upřímně, na rozdíl od Světel a Tmy, které jsem nadšeně doporučovala, Pána močálu doporučím spíše z pragmatických důvodů – prodejnost a šance na vydání posledního dílu série. Ironií je, že i přes mou kritiku ve vás Pán močálu probudí touhu znovu se ponořit do Světel a Tmy, abyste si ověřili tu precizní provázanost celého světa – skvělá práce, Lucko! Nakonec tak možná přece jen převáží čtenářská dravost.
About The Author
