Petra Brožovského jsem objevila díky knize Tanec papírových draků a hned mi bylo jasné, že Epocha má pod svými křídly skutečně šikovné autory. Nyní se tento autor vrací s Luciférovkou, kterou už teď prohlašuji za počin roku 2025!
Autor sám je advokát. Takže evidentně bylo jen otázkou času, kdy sám sebe vystaví šanci se nechat zabít. V knize. Doufám. Luciférovka nabízí pohled na právníka, který trpí nevyléčitelnou nemocí a aby se jí zbavil, sepíše smlouvu s někým zlým. Rozjede se superřež, která nešetří humorem a originalitou. Ale ani překvapivým násilím a scénami, které budu mít navždy vpáleny do paměti.
Martin Rieger je advokát pohybující se v šedé zóně. Doma má kocoura Tygra a nemá rád kapelu Kryštof. Dle ilustrací (ano, Luciférovka nabídne i dva obrázky + přebal) je to celkem fešák kolem pětatřiceti let. Jeho životní náplní jsou smlouvy a soudy, které chce vyhrávat nebo, dle mého názoru, aspoň poškorpit protistranu, kdyby vyhrála. Luciférovka obsahuje značné množství textu, které jen z principu nejde číst. Protože jde o výňatky smluv… Nebo citování zákonů. Ale bacha! Když se donutíte ty pasáže pozorně přečíst, vykouzlí vám úsměv nebo třeba záchvat smíchu. Já už nikdy nebudu na hřbitově vážná…
Bála jsem se, jak Brožovský uchopí akční scény. Jak by se mohl člověk, který většinu času sedí za stolem, stát bojovníkem ve fyzickém slova smyslu? Naštěstí je autor stejný šikulka jako Rieger a vyřešil vše elegantně. Celá Luciférovka nás jakoby vede za ručičku po scénách (nejen) v Plzni – psychedelických, akčních, dojemných, nasáklých černým humorem, prosyceným ještě černějším humorem nebo ironií a sarkasmem. Výklad probíhá srozumitelnou češtinou (i přes to, že jde o Plzeň) za použití oblíbených vulgarismů (shodných pro celou republiku).
Luciférovce v podstatě není co moc vytknout. Má občas nějaké to slabší místo, ale kdo jsem já, abych kritizovala to, že Rieger tráví čas se svým kocourem a snaží se tu lásku zprostředkovat čtenáři? Každopádně v kontextu celé knihy jde například o návštěvy rodičů nebo kolegyně z práce či právě krmení Tygra – vata. Ačkoliv scény dokážou schovat maličkosti, bylo jich zbytečně moc. Tato kniha, na rozdíl od Tanců, nemá takový sešup ani extrémní tah na bránu. Jde spíše o procházku, kde občas zakopnete a musíte se zbavit mrtvoly. Nebo dvou. Sebevědomě ale jde za svým cílem, kde odpálí bombu v podobě cliffhangeru. Čte se na jeden nádech, nepřeskakuje v čase, nezanechává moc otázek – protože právníci mají vše podchycené, ne? Postavy jsou vesměs všechny sympatické, ale prim hraje Rieger. Jeho humor a pohled na svět mi sedl. Teď mi nezbývá nic jiného na práci než čekat, jak bude Brožovský ve svém spisovatelském životě pokračovat.
About The Author
