Když jsem se poprvé dozvěděla o Krvi a oceli od Helen Scheuerer, anotace mne okamžitě chytla za srdce. Althea, rebelka vzdorující osudu, a Wilder, charismatický bojovník ve stylu temného vikinga? Magické prostředí plné bojového výcviku a napětí? To zní jako romantická fantasy, která má všechno! A přiznám se, tahle kniha mne pohltila tak, že jsem ji zhltla za dva dny a rovnou si objednala další díl – v angličtině, protože čekat na překlad prostě nejde!
Hlavní hrdinka Althea je prostě úžasná. Její odhodlání žít naplno navzdory předurčenému osudu – konkrétně “datu” své smrti – je inspirující a emotivní zároveň. Althea není jen další vyvolená hrdinka, ale žena, která si jde za svým snem s vervou, co vás nutí fandit jí na každé stránce. A pak je tu Wilder. Ach, Wilder. Představte si sexy berserka, co jezdí na černém hřebci, a jeho pohled vás prostě odzbrojí. Draci? Zapomeňte na ně! Černý kůň je mnohem hmatatelnější a – přiznejme si to – mnohem víc sexy. Chemie mezi Altheou a Wilderem jiskří od prvního setkání a graduje tak, že se vám zrychluje tep. Autorka to s romantickou linkou umí, a i když jedna sexuální scéna mi přišla zbytečná (narazila na můj vkus a trochu podkopala věrohodnost následující akce), napětí mezi těmito dvěma je napsané tak, že se od knihy neodtrhnete.
Svět Krve a oceli je postavený na magickém prostředí, kde se hrdinové učí být bojovníky, aby ochránili říši. Výcvikové scény jsou napínavé, plné potu, krve a budování přátelství, což dává knize skvělý rytmus. Scheuerer dokázala vytvořit prostředí, které je dostatečně detailní, aby vás vtáhlo, ale nepřehlcuje zbytečnými popisy. A co záporák? Ten je tady taky, a i když je trochu archetypální, funguje skvěle jako kontrast k rozvíjejícím se vazbám mezi ostatními hrdiny (nejsou jen dva…). Celkově mi příběh připomínal Čtvrté křídlo – a to je kompliment, protože i když vyšly ve stejném roce, Krev a ocel působí o level výš díky své emotivní hloubce a lépe vyvážené akci.
Příběh je vyprávěn převážně z pohledu Althey, což dává čtenáři šanci ponořit se do její mysli a cítit každý její vnitřní boj. Wilderovy momenty jsou pak třešničkou na dortu – jeho rozvážná, ale vášnivá povaha skvěle doplňuje Altheinu impulzivnost. Společně tvoří dynamický pár, jehož vývoj vás nutí otáčet stránky. A ten epilog? Panebože, ten vás donutí okamžitě sáhnout po dalším díle! Scheuerer šikovně nastínila budoucí konflikty, aniž by zkazila překvapení, a já už teď netrpělivě čekám, co bude dál.
Pokud jde o svět, autorka vsadila na klasické fantasy prostředí s magickými prvky, které nejsou příliš komplikované, ale fungují. Magie je tu spíš prostředkem pro akci a rozvoj postav než samoúčelným prvkem, což oceňuji. Scheuerer se soustředí na to, co je důležité – vztahy, osobní růst a napětí. Mapka na začátku knihy by byla třeba fajn, ale i bez ní si prostředí krásně představíte.
Krev a ocel není dokonalá fantasy – někdy až příliš spoléhá na dynamiku mezi Altheou a Wilderem na úkor širšího světa, což z ní dělá zástupce “levné” romantasy –, ale je naprosto božská. Je to jízda plná emocí, akce a romantiky, která vás chytí a nepustí. A ten černý hřebec? Ten je prostě… No lepší než Wilder, co si budem, my co máme rádi klasické epické fantasárny. Pokud máte rádi romantickou fantasy s pořádnou dávkou chemie a hrdiny, kteří se nebojí vzdorovat osudu, tuhle knihu si zamilujete stejně jako já!
About The Author
