Lisa Regan je autorka, na jejíž dílo se vždy těším. I když po dočtení si pokaždé říkám, proč? Co mě k tomu táhlo, když už devět předchozích dílů bylo “stejných”? Asi to je jako s porodem. Aby žena měla další dítě, částečně zapomene, jaká hrůza (stále více se objevují výjimky!!!) byla porodit to dítě předtím …
Smrtící nádech bych pojmenovala jinak, dle toho, co v příběhu hrálo prim. Ale je to dost možná proto, že jsem poslední dobou více střízlivá v hodnocení knih a taky dost popudlivá, co se týká příběhů. Lisa Regan nás tentokrát nehává sledovat tým Josie, který se stekává s neviditelným vrahem. Protože vlastně ani neví, zda byla krásná a šikovná studentka, hvězda plaveckého týmu školy v Dentonu, zavražděna. Nic tomu nenasvědčuje. Jen Josie má takový pocit. Že jde o víc než to se ukáže, když zachraňuje děti z hořícího domu superhrdiny hasičů, který nedávno odešel do důchodu…
Ve Smrtícím nádechu se prolíná pohled Josie s pohledem zákeřného člověka, který si dal za cíl ublížit. Vyšetřování probíhá důkladně a kazí to jen neustálá nepřítomnost Noaha. Ta totiž odvádí, spolu s nástupem malého Harrise do školky, pozornost Josie a klade to na ni velké citové nároky. Na které není úplně připravená. I když musím podotknout, že to s tou školkou – jako by mi z duše mluvila a říkám si, zda někdy takto brutálně nepřistupuji k výchově svého syna. Ale nestydím se za to, svět je zlé místo – jsou v něm totiž lidi.
Detektivka samotná sviští a knihu jsem zhlta během pár hodin. Čtivost se Regan upřít nedá. Kazí to jen moje uvědomnění si, že jede podle stále stejného mustru a vždy, do háje úplně vždy, postaví případ tak, aby se týkal Josie. Vadí mi, jak autoři využívají blízké hlavních postav, aby příběhu dodali šťávu a napětí. Jakoby někdo nemohl napsat poldu, co by šel přes mrtvoly jen kvůli spravedlnosti. Jak kdyby Regan nevěděla, že takovou Josii stvořila. Tak proč do toho, sakra, tahá i osobní rovinu?
Pohledy padoucha nejsou časté, ale vždy příběh obohatí. Jenže v něm lze nalézt chybičky v posloupnosti činů. Nebo potom ke konci dochází k nevysloveným závěrům, nejde se do hloubky celé té hrůzy a řeší se Josiin osobní život. To mi vadilo asi nejvíce, že ve Smrtícím nádechu je případ zajímavý, jeho řešení složité, ale vyznění na konci vágní. Samozřejmě že se už teď těším na další díl, přestože už mám seznam toho, jaké linky Regan použije… Ale pořád také doufám, že mě překvapí, že přijde s něčím mimo Josii a já se budu těšit ze čtení jejího příběhu zase jako na začátku.
About The Author
