Vábení války od Jakuba Maříka má hned na úvod jedno obrovské plus – miluju ty nové obálky! Tahle konkrétní je navíc tak rozkošná, že okamžitě zaujala i mého syna (8), který zahlásil, že si ze světa Kladiva na čaroděje musí taky něco přečíst. Zážitek ze samotného čtení pak dopadl přesně tak, jak u téhle série bývá zvykem: bylo to hrozně krátké! Ne proto, že by chyběl děj, ale když tenhle svět zkrátka milujete, chcete vždycky, opravdu vždycky, víc! Naštěstí mi to vynahradil fakt, že se na scéně objevily všechny hlavní i ty důležité vedlejší postavy.
Vincenc v klidovém režimu? Slzy smíchu!
Nejvíce jsem se těšila na Vincence a rozhodně nezklamal. Když anotace naznačovala, že tentokrát nebude chtít zmlátit všechno, co se hýbe, měla jsem trochu strach. Ale vysvětlení, které Mařík v knize naservíroval, mě naprosto odzbrojilo. U některých scén a hlášek jsem si doslova utírala slzy smíchu. Je to napsané tak barvitě, že máte pocit, jako byste seděli v místnosti přímo s postavami.
A třešnička na dortu? Blaničtí rytíři. Nevím, jestli za to může moje časté chození do Olympie kolem reklamy na Mimoni a monstra, ale všechny scény bitev v mé hlavě jely ve žlutém režimu. Představovat si všechny ty rytíře jako Mimoně – jak žijí, co dělají, jak se baví – dalo knize úplně nový rozměr. Zejména jedna klíčová scéna s Vincencem, popsaná očima svědka z dálky, byla naprosto luxusní a extrémní (ale tak šlo o kombinaci Felix Jonáš a Vincenc…).
Klaudie v akci a méně šílený Felix
Skvěle se posunuly i pracovní (doslova!) linky ostatních hrdinů:
- Klaudie: Přimíchala se k něčemu, co slibuje obrovskou porci zábavy do budoucna. Díky ní jsem si užila fantastický souboj mágů a znovu si připomněla, proč je to tak silná postava.
- Walter: Nekromanta sice bylo v tomto díle o něco méně, ale o to víc na konci překvapil. Už teď se těším, jak bude svou situaci řešit – bude to ještě velká legrace (ne že bych mu to nepřála, stále ho nemám ráda).
- Felix Jonáš: Tentokrát se děj netočil přímo kolem něj a paradoxně to byla příjemná změna. Užila jsem si, že byl chvíli „dá se říct normální“ a ne extrémně vyšinutý. Nicméně jeho stín nad týmem visí pořád – to, jak všichni neustále přirovnávali svá důležitá rozhodnutí k tomu, „co by asi udělal Felix“, bylo perfektní.
Drobné výtky? Tohle je Kladivo!
Pár drobností by se sice našlo, ale upřímně? Tohle je Kladivo na čaroděje, takže na ně s klidným srdcem kašlu. Ta jízda, hlášky a atmosféra mě prostě baví natolik, že drobné mouchy s radostí přehlížím.
Závěr
Vábení války (čtvrtý díl druhé série) drží laťku vysoko. Pokud milujete tenhle svět, kompletní sestavu hrdinů a humor, který vás rozesměje nahlas, nesmíte tenhle díl minout. Já už teď nutně potřebuju další přídavek!
About The Author
