V dnešním rozhovoru máme tu čest hovořit s uznávaným autorem Jiřím Růžičkou, jehož díla se vyznačují břitkým humorem a schopností zachytit nuance české povahy. Jiří Růžička (web) má za sebou pestrou kariéru – od psaní knih a scénářů až po práci v médiích, včetně studií na ČVUT, moderování na Evropě 2 a Kiss 98 či autorských sloupků pro MF Dnes. Pojďme se podívat na jeho myšlenky a inspirace, a zjistit, jak ho tato rozmanitost zkušeností formovala.

Knižní díra: Musím ocenit a vyzdvihnout, s jakou elegancí a přesností se Vám u většiny postav podařilo zachytit českou povahu. Situace, se kterými se hlavní hrdina MUDr. Čeněk Dobešek (odkaz na recenzi na knihu Hrdina od jezera hrochů)přichází do styku, jsou komické i tragické, ale především realistické. Bylo těžké najít inspiraci?
Jiří Růžička: Předně musím poděkovat za Vaše milá slova. A k Vaší otázce: Inspirovaly mě především postavy, kterým už dal charakter i příběh pan Švandrlík. Já se jen pokoušel představit si, kam by se asi jejich životní dráhy ubíraly v současnosti. Věděl jsem, že Čeněk a Lenka chystají stěhování a svatbu, že Veronika kvůli své zamilovanosti téměř zblbla a že potupená Zuzana se svou šílenou matkou neřekly ještě poslední slovo. Také Pištělák v Africe ještě nezavršil svůj příběh. Děje byly tedy otevřené a já jejich pokračování a konec musel vysedět. K tomu mě samozřejmě inspirovalo i současné dění u nás, které si často o humornou nadsázku přímo říká. Nikdo mě neomezoval, mohl jsem psát podle svého.
Knižní díra: Jaký je pro vás rozdíl mezi psaním úplně nového příběhu a pokračováním v něčem, co už má pevné základy, rozdané role a postavy, které žijí svým vlastním životem?
Jiří Růžička: Pokračovat v životech již nastavených postav se může zdát snadnější, ale ono to na druhou stranu hodně svazuje ruce. Člověk si nemůže dovolit charaktery ohýbat, jak se mu právě hodí do příběhu. Psát úplně od začátku, na zelené louce, je mnohem svobodnější, ale zase si musíte vymyslet a nastavit úplně všechno. A já potřebuju mít kompletně jasno, co se stane a jak to dopadne, než se pustím do finálního psaní. Snažím se řídit pravidly dramatu, jako kdybych psal scénář.
Knižní díra: Ilustrací k Hrdinovi od jezera hrochů se ujal Petr Urban a dané scénky vystihl skutečně úžasně. Jaký druh /styl humoru je Vám blízký a máte svého oblíbeného komika?

Jiří Růžička: Petr Urban dal knížce další rozměr. Myslím, že ho nakladatelství dobře vybralo. A co se humoru týká, vyhledávám ten, který má obsah a je stavěný na nápadech, nikoliv jen na sprostých slovech. Rozesměje mě Burian, Cimrman či filmy typu Vrchní, prchni! nebo Vesničko má středisková. Mými nejoblíbenějšími světovými komiky (herci) jsou Leslie Nielsen, Charlie Sheen či Buster Keaton.
Knižní díra: Jste spisovatel, který je zároveň i knihomolem? Jaký žánr je v případě kladné odpovědi Vaším nejoblíbenějším, případně který autor je Vám blízký?
Jiří Růžička: Přiznávám bez mučení, že vášnivým čtenářem nejsem. Žádného autora tudíž nemám tak načteného, abych ho mohl napodobovat, což je, myslím, výhoda. 🙂 Když už čtu, tak něco, co míří na bránici i na srdce. Například mám velmi rád Otu Pavla.
Knižní díra: Máte nějakou fobii z určitých zvířat? A lákalo by Vás potkat nějaké netypické ve volné přírodě?
Jiří Růžička: Jestli narážíte na hada, který v Hrdinovi od Jezera hrochů hraje klíčovou roli, tak hrdě hlásím, že fobii z hadů nemám, jen k nim cítím respekt, takže uzel bych ani na neškodné užovce neuvázal. Ani mě nejímá hysterie, když mi pod nohama přeběhne pavouk. V přírodě bych rád potkal například univerzálního ptakopyska, kterého osobně vyšlechtil Jára Cimrman. Pohladil bych ho, podojil, ostříhal a případně si z něho utrhl něco k večeři.
Knižní díra: Jak se liší vaše pocity, když dopíšete knihu, ve srovnání s dokončením scénáře? A jaké je to sledovat zpracování divadelní hry, jejíž jste autorem?
Jiří Růžička: Ty pocity se vlastně neliší. Cítím katarzi, úlevu a radost, ale tlačí se mi do toho obava, že jsem psal jen do šuplíku. Uplatnit text na dnešním nadupaném knižním trhu je těžší než ho napsat. Ale pořád je tady možnost knihu si vydat osobně nebo ji uplatnit na internetu. Mám radost, že moje divadelní hry už dobyly prkna, která znamenají svět. Ale bohatě mi stačí vidět takové představení pouze ze záznamu. I na dálku mě totiž sužují obavy, že diváci začnou nespokojeně hučet.

Knižní díra: Máte nějaké téma, které byste v budoucnu rád zpracoval?
Jiří Růžička: Ano, mám. V nedávné době jsem se uplatňoval v domově pro seniory jako aktivizační pracovník. Komunikoval jsem s klienty, chystal pro ně program a kulturní vyžití. Rád bych nabyté zkušenosti z tohoto prostředí vytěžil v dalším textu.
Knižní díra: Je něco, co Vás během procesu, který doprovází vydání a prodej knihy, překvapilo nebo zaujalo?
Jiří Růžička: Že lze vydat dvě knihy, aniž bych osobně přišel do styku s někým z nakladatelství. Taky mě překvapilo, že jsem musel čekat tři a půl roku na vydání „Hrdiny“, i když v tom měl prsty covid.
Knižní díra: Zažil jste během svého působení v rádiu nějakou humornou situaci? Nebo naopak takovou, u které by Vás ani nenapadlo, že může nastat?
Jiří Růžička: Těch bylo docela hodně. Tenkrát se ještě vysílalo z cédéček, které občas přeskakovaly jako klasické gramofonové desky, a tak člověk musel improvizovat. Předěly a hudební podkresy se vysílaly z počítače, ale ten často vypovídal službu v tu nejnevhodnější dobu. Zrovna jsem třeba vysílal soutěž s posluchačem na telefonu a k tomu hrála podkresová hudba, když najednou zhasl ovládací pult a nastalo ticho, takže opět přišla na řadu improvizace. Tu jsem měl vlastně nejradši. Taky si vzpomínám, že kolegovi na noční se do sídla rádia, kde byl v tu dobu sám, vloupal zloděj. Do studia se k němu naštěstí nedostal, jen ukradl počítač a zdrhnul. Zážitky z rádií jsem uplatnil ve své prvotině Posluchači s láskou, kterou jsem načetl a umístil na YouTube.
Knižní díra: Platí pro práci v rádiu něco specifického, co by posluchače vůbec nenapadlo?
Jiří Růžička: Třeba to, že do rádia pravidelně přijížděli zahraniční poradci, kteří bazírovali na tom, abychom se na mikrofon pořád usmívali bez ohledu na to, o čem je zrovna řeč.
Knižní díra: Na závěr můj již tradiční dotaz: Které tři knihy byste si vzal na pustý ostrov?
Jiří Růžička: Jistí to Robinson Crusoe, Pán much a svázané ročníky časopisu Udělej si sám. 🙂
Děkujeme za rozhovor!
zdroj obrázků: Albatros Media