Nenechávej, Mariano,
svoje dítě nikdy samo.
Sejde-li ti z očí krátko,
přijdeš o to nebožátko.
Nenechávej, Mariano,
svoje dítě nikdy samo…
Není mnoho knih, které jsem si vybral podle přebalu a názvu. Většinou dám na doporučení někoho známého, nebo sáhnu po ověřené klasice. Zlovolné bytosti Nelly Černohorské jsou výjimka potvrzující pravidlo. Grafika přebalu mě opravdu zaujala na první pohled a stejně tak název, je tak… jak to říct, šťavnatý, že bylo těžké odolat. Nicméně, ani o jedno samozřejmě nejde, takže jaká je kniha uvnitř?
Autorka se v anotaci netají inspirací v Erbenově Kytici a ve slovanské mytologii, s tím můžu jedině souhlasit. Při čtení mi opravdu v hlavě samovolně naskakovaly verše ze slavné Kytice. Najdete tady její poetiku, ale i drsnost krvavých příběhů zabalených do krásných slov.
Zlovolné bytosti jsou rozdělené do dvou částí. První je hororová novela Když se nedíváš, tou druhou jedenáct balad právě v duchu Kytice.
Upřímně, poezii nečtu, jediné co mě baví, jsou básně J. H. Krchovského a sem tam něco od Ch. Bukowského, popravdě i to Erbenovo veledílo je pro mě ve svých verších příliš složité a nečte se mi dobře. Balady Nelly Černohorské mají sice verše jednoduché, stejně jako příběhy v nich a pro někoho to možná bude mínus, ale mě se to četlo opravdu dobře, až nečekaně, a místy i příjemně zamrazilo. Klidně bych zkousl celou knihu takových balad.
Stejně tak úvodní novela je kvalitní kus prózy, ale tady bych vytkl dvě věci. Zaprvé možná až zbytečnou touhu šokovat násilím v místech, kde to nebylo úplně třeba, ale asi chápu záměr autorky. Pokud chtěla u svých čtenářů vyvolat pocit tísně a lehkého zhnusení, povedlo se, a to se považuji za poměrně otrlého vůči násilí knižnímu i filmovému. Zadruhé mě velice rušila přímá řeč. Ne snad její samotná přítomnost, ale styl jakým je napsána. Všichni totiž mluví hrozně spisovně a to mi do úst lidí někdy na přelomu 19. a 20. století kdesi na vesnici prostě nesedí. V druhé polovině novely už se sem tam objeví sprosté slovo a zejména u dětských postav je znát snaha o hovorovou mluvu, jenže mi to přišlo málo a nebál bych se přitlačit, vzhledem k nátuře příběhu a době ve které se odehrává.
Ve svém žánru se jistě jedná o nadprůměr, zejména atmosféra doby a vesnického života mě bavila asi nejvíc. Dobrá volba slov a obratů, moc pěkně popsáno a zachyceno a to samé můžu říct o příjemně vyvedených ilustracích. Knihu Zlovolné bytosti bych doporučil všem, kteří se na chvíli chtějí ponořit do časů dávno odvátých, do poetiky a hrůz té doby a všem, kterým nevadí nějaké to násilí, pro útlocitné povahy tato kniha myslím není.
Moc pěkná prvotina, při jejím čtení mě napadlo, že by někdo měl napsat novodobou Kytici, ze současnosti. Polednice, víly a vodníci už tu nejsou, ale jistě by se našlo mnoho nových strašidel, které by za pár veršů stály. Tímto se vzdávám všech autorských práv a budu rád, když se toho Nelly Černohorská, nebo jakýkoliv jiný autor ujme.
Zdroj obrázku: pointa.cz
About The Author
