Všude vedro, dusno, že by si jeden nejraději svlékl i kůži, a chce to něco letního. Jedni tomu říkají brak, jiní oddechové či letní čtení. Já bych to nazvala prostě lechtivou romantikou. Mozek si odpočine, nálada se zvedne, přidá se trochu rozptýlení, nějaký ten smích, možná i špetička červenání. Tedy – v tom ideálním případě!
Jeli byste místo své sestry na líbánky? Se švagrem, kterého nesnášíte? Nesměla bych se jmenovat Olive Torresová, aby se tohle nestalo přesně mně. V šesti letech jsem uvízla v automatu na hračky a museli mě vysvobodit hasiči. Uhodil do mě blesk, uštknul mě chřestýš. Před pár týdny jsem přišla o práci a nemůžu najít jinou. A za to, že teď letím na Havaj, může katastrofální nevolnost z jídla, která zničila svatbu mé sestry a které jsem jako jediná unikla díky své potravinové alergii. Přesněji řečeno, unikli jsme dva. V tomhle letadle vedle mě sedí ženichův bratr Ethan. Proklatě přitažlivý chlap, ale jinak ten nejprotivnější protiva, jakého zrodil svět. To teda budou Nelíbánky!
Anotace zní tak jednoznačně a přímočaře, že i průměrně sečtělé lamě dojde, kam tohle směřuje. Máme tu typickou hate to love linku. Takový ten učebnicový příklad děje, kdy se postavy absolutně nemusí, avšak v jednu chvíli někdo zázračně luskne a je to úplně naopak. V případě Nelíbánek je to, kupodivu, podloženo docela dobrou teorií. Příběh má solidní základy, to mu v žádném směru nemohu upřít.
Další anglické slovo, které dnes v souvislosti s Nelíbánkami zmíním, je standalone. Čímž nám autorky dávají najevo, že se jedná o samostatný příběh, nikoliv sérii. A v tom spočívá největší kámen úrazu autorského dua, které píše pod pseudonymem Christina Lauren. Jednorázovky jim prostě a jednoduše nejdou.
Miluji tě, nenávidím tě + Spolubydlící + Moje nejoblíbenější jednorázovka – tři předchozí samostatné příběhy, které nalákaly fanynky Christiny Lauren, a ohlasy po přečtení nebyly nic moc. Rozhodně se ani nepřiblížily jásotu a chvále, kterému se dostává sériím Božský a Vášnivý. Božská už si vede o něco hůře. Přece jen panuje kolektivní averze vůči násilnému natahování, byť jde o oblíbenou sérii, se kterou se nechcete loučit.
Ano, úplně vidím, jak některé z vás svrbí jazyk s tím, že jde o pokleslou literaturu a hledat v ní kvalitu je na palici. Mohu vám k tomu říct jediné – pokud je příběh bez gramatických chyb, překlepů a tiskařských hrubek, má hlavu a patu, přinese nějaké ty emoce, možná se u něj i zamyslím, jsem spokojená. Bez ohledu na žánr. To máte jako s filmy. Někdy je chuť na to či ono. Nebo jako s jídlem. Odsuzovat někoho, protože čte erotiku či romantiku, je nejen dost podlé, ale taky absolutně nemístné. Žij a nech žít. Jiný třeba zase nechápe vaši vášeň pro horory, krvavé thrillery, dětské knihy, nudné detektivky a podobně. Respekt, lidi!
„Mám pocit, jakobychom se rozhodli teprve před chvílí!“ souhlasím a srdečně se na Ethana usmívám. On mi tiskne na tvář rychlý polibek, který působí tak trochu jako facka mrtvou ještěrkou, takže mám co dělat, abych neucukla.
Zpět k Nelíbánkám. Psány jsou v ich formě a celkem jsem si chválila, že se tu nesetkáme s klasickým střídáním mužského a ženského pohledu. Celá kniha je psána z pohledu Olive až epilog z pohledu Ethana. Celkem osvěžující změna. Smskové konverzace v textu mi tentokrát nepřišly nijak extra zajímavé, natož nezbytné. Klidně bych se bez nich obešla. Jeden z prvků, který si čtenářky Christiny Lauren velice chválí, tu ovšem citelně chybí. Duo umí velmi dobře vylíčit erotické jiskření, potažmo sex samotný, takže se podvědomě právě na tyto pasáže těšíte. Bývají pojaté s citem, opravdu melodicky, čtivě, nevulgárně. A tak čekáte, čekáte, kdy na ně konečně dojde… a ono na ně, spoiler nespoiler, nedojde.
Pojďme si teď maličko rýpnout do obalu. Mně se upřímně líbí, jenže mě rotuje jedna věc. Obal by měl knihu prodávat. Tomu snad rozumíme všichni, aniž bychom věděli cokoli o marketingu obecně. Má zaujmout, upoutat. Jenže by měl taky s knihou souviset. Nebo si to snad myslím špatně? Jde o to, že ač mně osobně (a že já jsem exot veliký) nijak neirituje, z obecného hlediska, je to… krávovina. Proč jsou na obálce dva banány? V ději o nich nezazní ani zbla. Přiložím vám sem originální verzi obálky. Obecně v knihomolské komunitě vládne přesvědčení (a menší závist), že chybí extravagantní, originální a veselé obálky. Závidíme zahraničním kolegům jejich pestrobarevné knihovny. Ano, je třeba poznamenat, že už u nás tolik nepřevládá obligátní černá. Barvy se sem pomalu, ale jistě dostávají, jenže obalům stále chybí hravost, fantazie. Prosím vás, ne všem, najdeme i výjimky. Tak mi někdo řekněte, jak od té krásné letní dovolenkové tropické obálky dojdeme k… banánům?! Na tom nejnudnějším jednobarevném pozadí? Jde snad o snahu přiblížit se humorně-erotické sérii od Penelope Bloom? Potom by se slušelo malé varování, že to v žádném případě není cesta správná, neboť tyto knihy jsou ještě mnohem horší.
Sečteno a podtrženo: Nelíbánky vás ničím neurazí, avšak ani vás nijak nenadchnou. Dají se číst? Inu dají. Jsou místy dokonce příjemně vtipné. Zvraty jsou sice předvídatelné, až to bolí, nicméně nejsou nijak násilně vpasované do děje. Dialogy dobře plynou. Jenže po dočtení ve vás, pokud už jste od autorek četli některou z výše zmíněných sérií, zůstane jakási neuspokojená potřeba. Jednoduše víte, že k laťce, kterou si samy nastavily, se ani nepřiblížily. Víte, že to umí rozehrát podstatně lépe a vášnivěji, ale Nelíbánky jsou nemastný, neslaný průměr. Technicky tedy 2,5 až 3.
Zdroj obrázků: jota.cz, amazon.com, wallpapercave.com
About The Author
