Klišé rovnou nutně neznamená průser. Jako stereotyp – ne každý je špatný a odsouzení hodný. Dá se vzít klišé zápletka nebo skutečnost a obalit v takové omáčce, že se vám budou sbíhat sliny ještě druhý den! Diana si s námi nehraje a nechodí dlouho kolem horké kaše. Nesází na přetvářku a úhybné manévry. Hezky s námi vlítne přímo po hlavě do takové typické hate to love linky, kterou okořenila právě „vztahem“ profesor vs. studentka.
„…V následujících týždňoch sa moje stretnutia so Zeusom stali nevyhnutnými. Stretávala som ho všade. Na chodbe, v bufete, v aule, v učebni, na konzultáticách. Bol jako jediné sucháre, ktoré máte doma počas invázie mimozemšťanov, nemáte ich radi, no musite ich jesť, aby ste přežili…“
Nesnaží se maskovat nebo popírat, co se nám chystá naservírovat pod nos. Zhostí se toho však s grácií, humorem a přidá pár pikantních konfliktů, nedorozumění a dostatek třecích ploch. Názorně ukazuje, že klišé může fungovat. V žádném případě nejde o erotiku. Sex je tu pouze naznačen, nikoli dopodrobna rozepsán. Máme tu tedy romantiku. Nijak urážející, skvěle ubíhající. Spokojenost veliká.
Než přijde na konec. Víme, že jsem na ně vysazená. Epilog sice nechybí, za to palec hore. Nicméně se… bez spoilerů je to vážně výzva… i když se čertím, jsem vlastně ráda. Ha, to jsem vám toho moc neřekla, což? Tak to byl přesně účel! Zároveň je tu však několik míst, která byla uspěchaná, nedotažená a svým způsobem hluchá.
„… Kde sa mi konečne podarilo postaviť, mala som pocit, že mám lebku oddělenú od chrbtice a lieta mi na špagátku niekde při strope…“
Pokračování recenze najdete zde
zdroj obrázku: Palmknihy.cz
About The Author
